❦
Pátek 25. ledna 1884
Vracíme se z ateliéru Bastiena, kde jsme prohlédly tři plátna architekta — nijak skvělá — a obávám se, že jsem nedokázala skrýt, co si o nich myslím. A pak plátna toho pravého, nová i stará...Vendredi 25 janvier 1884Nous revenons de chez l’atelier Bastien voir trois toiles de l’architecte, pas fameuses, et je crains n’avoir pas dissimulé mes sentiments. Et des toiles du vrai, des neuves et d’anciennes...
Dnes ráno na to hledím chladným okem...
Ce matin je vois ça d’un œil... froid.
Podstata věcí...
Le fond des choses...
Co mám na mysli podstatou věcí nebo lidí? Jednoduše to, co jsou ve skutečnosti — a neumím to jinak vysvětlit, ale prostě... Vidět omyly, skici, tápání umělce jako Bastiena; představit si tu lidskou, slabou, zranitelnou stránku. Člověk neví proč ani k čemu. Že ho dokonce i ta Makayová1... opouští — to mě naplňuje tichou radostí, a pak se přehrabovat v koutech jeho ateliéru a nacházet slabá plátna! Ach, to je k zbláznění!
Qu’est-ce que j’entends par fond des choses ou des gens ?? Mais ce que c’est, tout simplement et puis je ne sais pas m’expliquer, c’est enfin... Voir des contresens, des esquisses, des tâtonnements d’un artiste comme Bastien; le côté humain, faible, vulnérable, se figurer. On ne sait pourquoi et à quel propos. Que même la Makay le... lâche, ça me met dans des gaietés douces et puis fouiller dans les coins de son atelier et voir des peintures faibles ! Oh ! ça c’est du délire !
Přestat ho bezmezně ctít. A bratr říká, že nic nedělá, že je nemocen — a tu nám docela mile chce přečíst jeho dopis: „Můj milý tlouštíku, zase to na mě přišlo, mám zkažený žaludek...“
Ne plus le respecter complètement. Et son frère dit qu’il ne fait rien, qu’il est malade, et voilà que tout à fait gentiment il veut nous lire sa lettre: « Mon cher gros, me voilà repincé, avec une indigestion... »
Tady důstojného architekta přerušuji a urážím svým smíchem a sarkasmy... Ale zkažený žaludek! I bratrovi! To se přece neříká...
Ici mes rires et mes sarcasmes interrompent et offensent le digne architecte... Mais aussi Indigestion ! Même à un frère ! C’est des choses qu’on ne dit pas...
Takže nám nechce dopis číst dál, protože to beru špatně — a přitom prý píše, že se nudí, že je smutný nebo tak nějak. Prý na tom není nic zvláštního, mluvit o zkaženém žaludku...
De sorte qu’il ne veut plus nous lire la lettre parce que je prends ça mal et que comme il écrit qu’il s’ennuie, qu’il est triste ou je ne sais quoi. Il paraît qu’il n’y a rien d’extraordinaire à parler d’indigestion...
Já to považuji za nechutné a zbytečné — stačí říct, že člověku není dobře...
Moi je trouve ça dégoûtant et inutile, on peut dire qu’on est souffrant ça suffit...
Nemoci, ke kterým se člověk smí přiznat, jsou rýma, migréna, vyvrknutý kotník, revmatismus... dokonce i horečka — ale zkažený žaludek, bolení zubů, to... ta... ten... Fuj.
Les maladies avouables sont un rhume, une migraine, une entorse, des rhumatismes... même la fièvre, mais les indigestions, les maux de dent, les... la... le... Fi.
Viděla jsem tedy portrét dědečka (1874) a portréty mámy a tatínka. Mají hrozné obličeje... Matka je nevýrazně blond, s vyhrnutým nosem, vychrtlá, oči nestejné, ústa křivá...
J’ai donc vu le portrait du grand-père (1874) et les portraits de maman et de papa. Ils ont des têtes affreuses... La mère est blondasse, le nez retroussé, maigre, les yeux dépareillés, la bouche de travers...
Raději bych bývala viděla pořádnou starou selku... ale tohle... to není hezké...
J’aurais mieux aimé une bonne vieille paysanne... mais ça... ce n’est pas joli...
Snad si myslíte, že tito obyčejní, vulgární a oškliví rodiče ve mně budí nepříjemný dojem... Vůbec ne, jsou mi lhostejní. Ale nevím! A pak celkově... Ostatně...
Vous croyez peut-être que ces parents ordinaires et vulgaires et laids m’impresionnent désagréablement... Du tout, je m’en moque. Mais je ne sais pas ! Et puis en somme... Du reste...
Zdá se mi, že ten ubohý hošek propadl skleslosti... Propadl, bratr to říká. A pak si člověk představí, že stačí natáhnout ruku, aby se ho zmocnil — a hle, skoro ho to přestane lákat. To jest... Ne, pravda je, že jsem vždy pociťovala a pociťuji stále naléhavěji potřebu psát — vymýšlím příběhy, zaznamenávám skutečné i vybájené události.
Il me semble que ce pauvre petit est dans le marasme... Il l’est, le frère le dit. Et alors on se figure qu’on n’a qu’à étendre la main pour s’en emparer et alors on n’en a presque plus envie. C’est-à-dire... Non la vérité c’est que j’ai toujours éprouvé et que j’éprouve de plus en plus l’impérieux besoin d’écrire, j’invente des histoires, je note des faits réels et imaginaires.
Dumas říká, že vůdčí vlastností ženy je intuice... Nuže, intuicí chápu, vidím, vím věci mimořádné — ale když se mám vyznat ve svých složkách... Mám totiž tlustý sešit plný poznámek...
Dumas dit que la qualité maîtresse de la femme c’est l’intuition... Eh bien par intuition je comprends, je vois, je sais des choses extraordinaires, mais lorsqu’il s’agit de me retrouver au milieu de mon dossier... Car il y a un gros cahier plein de notes...
Nepříjemný dojem... Skoro všechna jeho plátna jsou tam, mnoho neprodá — a co kdybych si pomyslela, že nám snad chce něco prodat... Pořád si domýšlím hanebnosti... To je vskutku hnusné a nechutné...
Une impression désagréable... Presque toutes ses toiles sont là, il ne vend pas beaucoup, et si j’allais m’imaginer qu’il croit peut-être nous vendre quelque chose... Je fais toujours des suppositions ignobles... C’est vraiment ignoble et dégoûtant...
A přitom by to bylo přirozené. Ach, jaká hrůza.
Et pourtant ce serait naturel. Ah ! quelle horreur.
Podstata věcí... Ano, podstata věcí... je hořká.
Le fond des choses... Oui, le fond des choses... est amer.
Ti dobří lidé, tak oškliví... dědeček a táta jsou mrtví, matka zůstává — a je nejošklivější, ale je jí šedesát let... příliš mladá na to, aby zemřela.
Ces braves gens si laids... le grand-père et le père sont morts, la mère reste et c’est la plus laide mais elle a soixante ans... c’est trop jeune pour mourir.
Ta ubohá žena nemusí umírat — ale jaký ošklivý, zlý obličej... a křivý... Podobá se mu — nebo spíše Jules se podobá jí, třebaže má půvabnou a velmi dobrou tvář.
Elle n’a pas besoin de mourir la pauvre femme mais quelle vilaine figure méchante... et de travers... Elle ressemble ou plutôt Jules lui ressembe, tout en ayant une charmante et très bonne figure.
A máma, a Dina a teta... Tyto dámy si myslí, že jsem vyléčená — pokud vůbec připouštějí, že jsem trochu stonala sympatií k Julesovi, ubohému hochovi. Zkrátka horší než obyčejní sedláci... Věděla jsem to — ale neviděla jsem je.
Et maman, et Dina et ma tante... Ces dames pensent que me voilà guérie en admettant que j’ai été un peu malade de sympathie pour Jules, pauvre petit. Enfin, pis que de simples paysans... Je le savais, mais je ne les avais pas vus.
A vás se to nějak dotýká, slečno? Vlastně ani ano, ani ne — ale kvůli ostatním by mi to nevadilo, kdyby už byl prohlášen za velkého muže — nějaký Gambetta! S jeho matkou bych klidně i vařila — ale pouhý muž velkého talentu... „Jakmile je překročena jistá mez, není mezí.“
Et ça vous fait quelque chose jeune fille ? Mais ni oui, ni non, pourtant à cause des autres, ça ne me ferait rien s’il était passé grand homme, un Gambetta ! On ferait la cuisine avec sa mère, mais un simple homme de grand talent... « Une certaine borne franchie, il n’est plus de limites. »
Je to hloupé, ale je to pravda — ta mez není překročena... Ale to vše v mém spekulativním světě, v mé fantazii samozřejmě... V politice je člověk krotitelem národů, ale geniální umělec se nedovede dostatečně prosadit, ne dost na to, aby... Lze ho zbožňovat, ale nelze to říci nahlas.
C’est idiot mais c’est vrai, la borne n’est pas franchie... Enfin tout ça dans mon monde spéculatif, dans mon imagination bien entendu... Enfin en politique on est un dompteur de peuples, mais un artiste de génie ne s’impose pas assez, pas assez pour... Enfin on peut l’adorer mais on ne peut pas le dire.
Jsem pěkně přízemní... ale soudím z hlediska ostatních...
Je suis bien plate... mais je juge au point de vue des autres...
U sta hromů, kdybychom byly na poušti... Ale.
Parbleu si nous étions dans un désert... Mais.
Ach, to jsem ale naivní — je mu úplně jedno, co si o tom myslím.
Ah ! je suis bien bonne, il se moque pas mal de ce que j’en pense.
Poznámky
Pozn. překl.: Marie píše „la Makay“: paní Mackayová, přítelkyně Julese Bastiena-Lepage; nikoli Louise Mackayová, manželka amerického stříbrného magnáta Johna W. Mackaye. ↩