Středa 23. ledna 1884

Středa 23. ledna 1884 Dnes se oženil Basil Kotčubej — pojal za manželku slečnu Serranovou, dceru maršála velvyslance; teta tam šla jen ze zvědavosti.
Přirozeně, ten velký hrůzák Kotčubej nás nepozval.
Ach, v životě je ještě mnoho věcí... Máma v Petrohradě nic neudělala a já se z téhle bryndy nikdy nedostanu.
Malování... Ach, kdežpak! Zatím hubnu, nevycházím, nikoho nevidím — tohle není život.
[Přeškrtnutá slova: Moje rodina] Je mi 2... let.
Ty dámy jsou bláznivé a sní o pohádkovém princi, který si pro mě nikdy nepřijde pod mou černou malířskou halenu pokapanou barvami — bylo by třeba uspořádat svůj život, ale jak?
Saint-Amand? Ale k tomu by bylo třeba postavit dům, zařídit hmotnou stránku věci — a moje hnusná rodina se k tomu nikdy neodhodlá. [Začerněná slova: dvě a půl řádky začerněné]
Se Saint-Amandem bych měla zajímavý salon — bylo by to žít a přitom pracovat...
Dny plynou za dny, čas ubíhá, život odchází.
Respektabilní talent mě za všechna ta léta zapomnění a utrpení neodmění — bylo by třeba záblesku, triumfu, který by se jmenoval Odplata!
A je mi dvacet... let a jsem....
A hubnu — jsem už hubená.
[Začerněná slova: Dvanáct řádků začerněno]