❦
Pondělí 14. ledna 1884
Bojidar přichází vyprávět o svém večeru u paní Cartwrightové — první člověk, kterého tam spatřil, byl Gervex, jak pomlouvá Bastiena, takže se Bojidar domnívá, že jejich autorem je on. Villevieille a Claire jsou u nás na obědě a náš Bojidar nám ty kuplety zazpívá; roztrousil je u Cartwrightové a vyslovil před Gervexem jméno Adolphe... aniž by na něj to jméno udělalo sebemenší dojem... Při jménu Adolphe se všichni svíjejí smíchy, protože si představí Bastiena, jak se skrývá pod jménem Adolphe...Lundi 14 janvier 1884Bojidar vient raconter sa soirée chez Mme Cartwright, la première personne qu’il y a vu c’était Gervex entrain de débiner Bastien, de sorte qu’il croit que c’est lui Villevielle et Claire étant à déjeuner avec nous notre Bojidar nous chante ces couplets, il les a semés chez Cartwright, et il a prononcé le nom d’Adolphe devant Gervex... sans que ça lui fasse de l’effet... Adolphe fait que tout le monde se tord, car on se figure Bastien, se cachant sous le nom d’Adolphe...
Kolem šesté jsem si ještě prozpěvovala ty krásné sloky, když přišel architek1 — ten dobrák mi přináší kresbu vlastní rukou, na níž je klobouk... Jeho klobouk. Dojemné. Julesův klobouk! A já mu říkám, že je příliš pozdě, protože ho už nemiluji!
Je chantais encore ces belles strophes vers six heures lorsqu’est arrivé l’architèque [sic], ce bon garçon m’apporte un dessin fait par lui et représentant le chapeau de... Son chapeau. C’est touchant. Le chapeau de Jules ! Alors je lui dis que c’est trop tard car je ne l’aime plus !
„A pomyslet, že o téhle lásce nikdy nic nevěděl!“ vykřikne jeho bratr.
— Et dire qu’il n’a jamais rien su de cet amour ! s’écrie le frère de lui.
„Neměl bych konce,“ říká, „kdybych mu měl vyřizovat všechny ty bláznivosti. Říkáte o něm samé hrůzy — nazýváte ho bezcitným, scvrklým dědkem, sobcem, jezuitou, bídákem, ničemnou povahou, marnivcem, a kdovíčím ještě... a protože má o vás velmi dobré mínění, nechci to kazit.“
— Je n’en finirais pas, dit-il, si je lui disais toutes ces folies, vous n’en dites que des horreurs, vous le traitez de sans-cœur, de vieux ratatiné, d’égoïste, de jésuite, de misérable, d’ignoble nature, de vaniteux, de... et comme il a très bonne opinion de vous je ne veux pas gâter ça.
Takže všechny ty roztomilé hádky měly umřít v širém lůně architektově...
Ainsi, toutes ces jolies querelles étaient destinées à mourir dans le vaste sein de l’architecte...
Zdá se mi, jako bych podnikla výlet do Damvillers — tolik nám toho vyprávěl: plány obrazů, způsob života; nic nedělá potají, nezakázal o tom mluvit, nic... Nepozval-li nás na studie z Concarneau, pak jen proto, že nikdy nikoho nezve — dokonce by mu přišlo domýšlivé zvát na pár skic namalovaných tak nějak v Concarneau, kam jel odpočinout; a ostatně velmi vlídné přijetí, jakého se mu u nás dostávalo, muselo takové okolky samo sebou rušilo. Byl by potěšen, kdybychom přišli, atd. A dokonce i pro velké obrazy nikdy nikoho nezve — říká jen svému skromnému bratru, aby uvědomil pár přátel...
Il me semble que j’ai fait un voyage à Damvillers, il nous a tant raconté, les projets de tableaux, le genre de vie, il ne [perpètre] rien dans l’ombre, il n’a pas défendu de parler, il n’a pas... S’il ne nous a pas invités à voir les études de Concarneau c’est qu’il n’invite jamais personne, il penserait même que ce serait prétentieux d’inviter pour voir quelques études faites n’importe comment à Concarneau où il était allé se reposer et qu’enfin la façon très bienveillante dont il était reçu chez nous devait supprimait d’office ces cérémonies, il aurait été enchanté si nous étions venus etc. Et que même pour ces grands tableaux il n’invite jamais personne, il dit seulement à son humble frère de prévenir quelques amis...
Ale tohle je vážnější: když mu bratr vyprávěl o mém obraze, řekl mu: „Proč jsi mi to neřekl v Paříži? Byl bych se na to šel podívat.“
Mais voilà qui est plus sérieux, lorsque son frère lui a parlé de mon tableau, il lui a dit: pourquoi ne me l’as-tu pas dit à Paris j’aurais été voir ça.
„A já jsem mu v Paříži nic neřekl, protože kdyby přišel, vy byste před ním jako vždy všechno schovala — neví nic o tom, co děláte, kromě vašeho obrazu na Salonu. Zkrátka obracíte plátna lícem ke zdi — víte, že pak už nikdy nebude chtít vidět vaši malbu, budete-li to dělat!“
— Et je ne lui avais rien dit à Paris parce que s’il était venu, vous lui auriez tout caché comme d’habitude, il ne sait rien de ce que vous faites sauf votre Salon. Vous retournez vos toiles enfin, savez vous qu’il ne voudra plus jamais voir votre peinture si vous faites cela !
„Bude chtít, když já budu chtít – když ho požádám o radu.“
— Il voudra, si je veux, si je lui demande des conseils.
„Vždycky vám rád poradí...“
— Il sera toujours ravi de vous en donner...
„Ale já nejsem jeho žačka, bohužel...“
— Mais je ne suis pas son élève, hélas...
„A proč ne? Nic jiného by si nepřál — byl by velmi polichocen, kdybyste ho požádala o radu, a dával by vám nezištné rady, zkrátka rady zdravého rozumu, neboť soudí velmi správně, bez předsudků... A byl by šťasten, že má zajímavou žačku — věřte mi, byl by velmi polichocen a velmi rád.“
— Et pourquoi ? Il ne demanderait pas mieux, il serait très flatté si vous le consultiez et il vous donnerait des conseils désintéressés et enfin des conseils de bons-sens, car il a un jugement très juste, sans parti-pris... Et il serait heureux d’avoir une élève intéressante, croyez-moi, il serait très flatté et très content.
To stačí, ne?
Assez n’est-ce pas ?
A víte, že pokud jde o Julese, architekt si žerty nedělá — to je pro něj svaté.
Et vous savez que lorsqu’il s’agit de Jules, l’architecte ne plaisante pas, c’est sacré.
Nu, to mě těší. Velice.
Eh bien ça me fait plaisir, beaucoup.
Pod vlivem tohoto příznivého dojmu se pouštím do otravných žertů, nehodných vážné ženy; architektovi z toho bolí hlava — říká, že mozek se mu mění v ocet pod mikroskopem: vše se hemží, řítí, točí, člověk z toho šílí.
Et sous cette bonne impression je commence des scies agaçantes et indignes d’une femme sérieuse; ça donne mal à la tête à l’architecte qui dit que son cerveau devient comme du vinaigre vu dans un microscope, ça remue, ça se précipite, ça tourne, on est affolé.
Zapomněla jsem říct, že jsem protrhla Dinin portrét — nešlo to. A nic člověku neudělá tak dobře jako zničit vlastní dílo: znovu se rodí, je připraven začít od začátku, cítí v sobě nové síly.
J’oublie de dire que j’ai crevé le portrait de Dina, ça ne marchait pas. Et rien ne fait du bien comme de détruire son œuvre, on renaît, on est prêt à recommencer, on se sent des forces nouvelles.
Poznámky
Pozn. překl.: Mariin komolený tvar: l’architèque [sic] (místo l’architecte). ↩