Středa 9. ledna 1884

Jsem v pokušení vrátit se k Bohu odměn — protože jsem přemalovala kšiltovku vlevo v obraze a zdá se mi to velmi dobré.
Píšu dopisy — jeden architektovi, kde říkám: „člen vaší rodiny, jehož jemnocit a dokonce slušnost mi zabraňují jmenovat" — ona — a svíjím se smíchy; a druhý Nadine o smrti jejího manžela — a pláču horkými slzami. Obojí v rozmezí pěti minut. Nevím, chlubím-li se tím — ale mám tak rozmanitou a podivnou povahu, že bych mohla být jedním z nejšťastnějších tvorů vesmíru, kdybych… dobře slyšela.