❦
Sobota 5. ledna 1884
Moje rozkošná rodina mi oznamuje, že Pierre Antonelli právě slavil triumfy — byl oslavován po celé Itálii a král mu udělil kříž komandéra řádu svatého Mořice a Lazara1 atd. Ten malý, který před pěti nebo šesti lety odjel do Afriky, se prý stal vážným cestovatelem. Mně je to naprosto lhostejné — do té míry, jakou si nelze představit. Ale moje vznešená a jemnocitná rodina je tím dojata jako při zprávě o triumfu příbuzného — ti imbecilové si nic neuvědomují a říkají: „Vidíte — chlapec, o kterém se říkalo špatné věci — a přece! Ale on opravdu jel do Afriky!“Samedi 5 janvier 1884Ma charmante famille m’annonce que Pierre Antonelli vient de remporter des triomphes, on l’a acclamé dans toute l’Italie et le roi lui a conféré la croix de commandeur de Saint-Maurice et Lazare etc. Il paraît que ce petit, parti pour l’Afrique il y a cinq ou six ans, est devenu un explorateur sérieux. Cela m’est fort indifférent, mais là à un point qu’on ne saurait croire. Mais ma noble et délicate famille en est émue comme au récit du triomphe d’un parent, ces imbéciles ne se rendent compte de rien et disent: « Vous voyez; un garçon dont on disait du mal; et voyez pourtant ! Mais c’est qu’il était vraiment parti pour l’Afrique ! “
Máma tehdy vypravovala, že odjel ze zoufalé lásky — ale ani ona sama příliš nevěřila v ten odjezd do divokých krajin. A ukázalo se, že to je pravda.
Maman racontait dans le temps qu’il était parti par désespoir d’amour mais ne croyait pas trop elle-même à ce départ pour des pays sauvages. Et ça se trouve vrai.
Pro mě se Řím, Antonelli a Řím překládají jako: ruské velvyslanectví, propadák a bolesti uraženého sebevědomí. Ale moje rodina to nikdy nepochopí. Mé srdce! Ach, ty ploché imbecilky — ale mé srdce s tím nemá nic společného; a aby mé srdce promluvilo, musí všechny ty bídy, jež mě obklopovaly a obklopují ještě!!! ztišit. Mé srdce se s tím vším nehodlá spolčovat.
Pour moi Rome et Antonelli et Rome se traduisent par: ambassade de Russie, four et souffrances d’amour-propre. Mais ma famille ne comprendra jamais ça. Mon cœur ! Ah ! les plates imbéciles, mais mon cœur n’y est pour rien et pour que mon cœur parle il faut que toutes les misères qui m’entouraient et m’entourent encore !!! se taisent. Mon cœur n’ira pas se commettre avec tout ça.
Zahájení Manetovy výstavy2 na École des Beaux-Arts! Jdu tam s mámou, jež je nucena vláčet se za mnou.
Ouverture de l’Exposition Manet, à l’Ecole des Beaux Arts ! J’y vais avec maman obligée de traîner après moi.
Naštěstí mě příchod Canrobertů trochu zachrání — jinak jsem šla jako odsouzená sotva zdravíc toho dobrého architekta.
Heureusement l’arrivée des Canrobert me sauve un peu, sans ça j’allais comme un condamné saluant à peine le bon architecte.
Není to ani rok, co Manet zemřel.3 Mnoho jsem od něj neznala. Celkový dojem z této výstavy je strhující. Je to nesourodé, dětinské a velkolepé. Jsou tu věci šílené — ale jsou tu i skvostné kusy. S trochou více by to byl jeden z velkých géniů malířství. Skoro vždy ošklivé, často znetvořené — ale vždy živé. Jsou tu nádherné dojmy.
Il n’y a pas un an que Manet est mort. Je ne connaissais pas grand chose de lui. L’ensemble de cette Exposition est saisissant. C’est incohérent, enfantin et grandiose. Il y a des choses folles mais il y a des morceaux superbes. Avec un peu plus ce serait un des grands génies de la peinture. C’est presque toujours laid, souvent difforme mais c’est toujours vivant. Il y a là des impressions splendides.
A i v těch nejhorších věcech cítíte cosi, co způsobuje, že se díváte bez znechucení nebo únavy. Dva pocity, jež člověk zažívá před většinou průměrných obrazů — pokud ne jeden, pak druhý. Je tam taková jistota, taková hrozivá sebedůvěra spojená s neméně hrozivou nevědomostí… Je to jako dětství génia. A pak také výpůjčky — skoro celé výpůjčky z Tiziana (Ležící žena s černochem4), z Velázqueze, Courbeta, Goyi. Ale tito malíři si navzájem kradou. A co Molière! Ten parukový překladatel latinského divadla — jsou tam celé stránky slovo od slova, četla jsem, vím.
Et dans les choses les plus mauvaises on sent un je ne sais quoi qui fait qu’on regarde sans dégoût ni lassitude. Deux sentiments qu’on éprouve devant la plupart des tableaux médiocres; si ce n’est l’un c’est l’autre. Il y a là un tel aplomb, une si formidable confiance unie à une ignorance non moins formidable... C’est comme l’enfance d’un génie. Et puis des emprunts aussi. Des emprunts presque entiers à Titien (La femme couchée et le nègre) à Vélasquez, à Courbet, à Goya. Mais tous ces peintres se volent les uns les autres. Et Molière donc ! traducteur à perruque du théâtre latin, mais il y a des pages entières mot pour mot, j’ai lu, je sais.
Vracíme se s Canrobertovými a nacházíme hosty — a to trvá do sedmi. Gaviniovi, Morganovi, Linsingenovi, Villevieille, Bonaparte atd. atd. atd.
Nous rentrons avec les Canrobert et trouvons du monde et ça dure jusqu’à sept heures. Des Gavini, des Morgan, des Linsingen, des Viilevieille, Bonaparte etc. etc. etc.
Mám horečku a tihle lidé mě otravují. Jaký ubohý život! Ani jedna bytost k milování — neštěstí! neštěstí! a neštěstí!
J’ai la fièvre et ces gens m’assomment. Quelle misérable vie ! pas un être à aimer, des malheurs ! des malheurs ! et des malheurs !
Poznámky
Řád svatého Mořice a Lazara — řád savojského rodu; komandér je jeden z jeho vyšších stupňů. ↩
Pozn. překl.: Výstava Édouarda Maneta — posmrtná retrospektiva Édouarda Maneta (1832–1883) v École des Beaux-Arts, leden–únor 1884; zahrnovala 179 děl a byla významnou kritickou událostí, jež pomohla upevnit Manetovu pověst. ↩
Pozn. překl.: Édouard Manet zemřel 30. dubna 1883. Posmrtná retrospektiva v École des Beaux-Arts v Paříži se konala v lednu 1884. ↩
Pozn. překl.: „La femme couchée et le nègre“ — narážka na Manetovu Olympii (1863, Salon 1865): ležící nahá žena a černoška se závojem v pozadí; obraz tehdy vzbudil skandál. ↩