Středa 26. prosince 1883

Sochařství. Jsem velmi unavena — celou dobu jsem hrála řečnici, přičemž jsem pracovala, a vyčerpávala se výmluvností před Clairi a Irmou, jež pózuje — nic lepšího jsem nenašla.

Kdybych se stala slavnou a kdybys četl tento deník a kdybys soudil rodinu podle toho, co o ní říkám — nebo kdybys ty lidi nazýval imbecily, jak já je nazývám — byla bych rozezlena. Člověk sám řekne leccos, co nechce slyšet od druhých. A přece to jsou dost otravní imbecilové. Musela jsem udělat výstup, abych jim zabránila poslat Claire k Vánocům hermelínový kožich v bílé saténové krabičce. To je vrchol, přiznejte to. A přece za jiných okolností mama a teta nejsou o nic podivnější než ostatní lidé.

Ty dámy říkají: Marie je ze samé ušlechtilosti hloupá — je příliš vznešená a příliš loajální — jsme jako ostatní — neříkejme jí, že posíláme ten či onen dar nebo podnikáme ten či onen krok — ona z toho bude mít prospěch a sama bude spokojená. To říkaly a říkají si to často.

Jsem velká a loajální, chcete-li — ale jsem také velmi rozumná a nevkládám ani velikost ani loajálnost do věcí, jež ji vůbec nepotřebují.

Ty dámy jsou také pasivně puntičkářské — dělají opět tutéž věc, která mě dráždí, stokrát navzdory stovce poznámek, a to vše s klidným výrazem, jako bych nic neřekla. Nakonec předstírají, že se mě bojí, a zacházejí se mnou jako s nemocnou…

Prostě, prostě, prostě — hned mě žádají o radu ve všem, nechají se jí nevyslechnout, dráždí mě, otravují mě, dělají hlouposti, připouštějí to, lžou, začínají znovu, zase lžou — uznávají mé nadání, přede mnou se skrývají, aby si dělaly po svém… Jsou nevědomé.

Ó Slovanské plemeno — jen se tak podívej na sebe! Té otravné rase něco chybí — nevím co. Slované se přibližují všem národnostem, mají všechny schopnosti — ale jak bych to řekla — mají je tak přibližně, prchavě, otravně. [Začerněná slova: lidé vybavení hrubými rafinesami] — hloupí a duchaplní — prostě nevíme opravdu jak je definovat — jsou jako moje rodina — nevyvážení, a přece… Prostě se mi nelíbí a dráždí mě.

A já? Já — to je samozřejmě něco jiného. Lidí, kteří o mně mluví špatně, je i bez mne dost. Je zřejmé, že se připisuju veškeré zásluhy. Jak pak vysvětlit časté nespokojenosti, jež si způsobuji? Vysvětlím vám to: mám veškeré zásluhy, ale nevím si s nimi rady. Je to jako s mým talentem — Michelangelo, Bastien, Bojidar — mám vše dohromady — ale ještě to nepropuklo. No tak, smějte se. — Vy, miláčku, to je zasahovat do oblastí druhých.