Sobota 8. prosince 1883

Musím si každý den zaznamenávat práci — pro případ, kdy si vyčítám, že nic nedělám, a sama se zpovídám z času. Hlava smějící se ženy — namalována celá navzdory návštěvě Claire a Louise. A od pěti do sedmi modelování paže v životní velikosti. Ano, bojím se, že si dělá legraci z mé hudby; ze všech těch nástrojů… Nakonec — jsem v hloubi duše velmi citlivá a on zranil nebo zraní… Nic nezranil — ale zdá se mi, že zraní… Já, která zraňuji každým okamžikem všechny citlivé povahy svým filozofickým a posměšným vzezřením… Posmívám se všem i sobě samé — ale myšlenka, že on nebo někdo jiný by si mohl dělat legraci ze mě!!! I jemně, i při hovoru, i… Hrozné, hrozné. Snad toho Julese nikdy neuvidím — ale tyto úvahy platí i pro jiného. To, čemu se říká Jules pro tuto chvíli — to je On ženám, Ten, na nějž se čeká. Jmenoval se Paul. Jmenuje se Jules. Bude se jmenovat X. Y. Z. Je to formule, která stručně shrnuje tisíce tužeb. Cítím v něm nepřítele — a to mě paralyzuje… Bylo by třeba…