❦
Čtvrtek 6. prosince 1883
Hrabě Loris-Melikoff1 je tady a nemocný — máma ho šla navštívit — dnes večer odjíždí do Petrohradu. Prý je to opravdový přítel; ostatně je to on, kdo urychlil skončení záležitostí v Rusku. Mluvil s velvyslancem… Pak šla máma ke hraběnce Orloff-Demidoffové, velmi vznešené dámě — její otec hrabě Nihikin měl velmi rád mého dědečka Bashkirtseffa, ještě když byl jen malým plukovníkem, a byl kmotrem mého otce. Hraběnka tedy řekla popovi, že by ráda viděla mámu a že ji dnes večer čeká — pop přiběhl dnes ráno v deset hodin. Ten dobrý muž prý všude vypravuje, jak jsem výjimečná a jak dělám tolik věcí a vše dokonale. Ostatně i Loris-Melikoff mu řekl, že se mluví jen o mých talentech a půvabech.Jeudi 6 décembre 1883 Le comte Loris-Melikoff est ici et malade, maman est allée le voir, il part ce soir pour Pétersbourg. Il paraît qu’il est tout à fait un ami, c’est du reste lui qui a fait hâter la fin des histoires en Russie. Il a parlé à l’ambassadeur... puis maman a été chez la comtesse Orloff-Demidoff, une très grande dame, son père le comte Nihikine aimait beaucoup mon grand-père Bashkirtseff alors qu’il n’était qu’un petit colonnel et a été le parrain de mon père, la comtesse a donc dit au pope qu’elle voudrait bien voir maman et qu’elle l’attend ce soir, le pope est accouru ce matin à dix heures, il paraît que ce brave homme raconte partout que je suis extraordinaire, que je fais tant et tant dans la perfection. Du reste Loris-Melkoff aussi lui a dit qu’on ne fait que parler de mes talents et de mes charmes.
Máma se vrátila omámena.
Maman est rentrée grisée.
Gabriel Géry strávil večer u nás — napsala jsem mu, aby přišel pro pokyny do Konstantinopole.
Gabriel Géry a passé la soirée ici, je lui avais écrit de venir prendre les ordres pour Constantinople.
Pili jsme čaj a pak se mluvilo o maršálovi jemuž jsem slíbila nastudovat écarté2, protože neumím žádnou karetní hru — Géry mi tedy nabízí, že mě ji naučí, a strávíme dobrou hodinu naproti sobě u malého stolku, rodina znehybněla v jídelně při otevřených dveřích a poslouchala — ať je to jak chce, uchvacující není… A… Kateřina II.? Ani ne!
On a pris du thé, après quoi on a parlé du maréchal auquel j’ai promis d’étudier l’écarté car je ne sais aucun jeu, alors Géry offre de me l’apprendre et nous passons une bonne heure en face l’un de l’autre, devant une petite table, la famille s’était immobilisée dans la salle à manger, portes ouvertes, on écoutait, c’est égal il n’est pas empoignant... Et... Catherine II ? Pas même !
Hraji na varhany a myslím na to, co na to řekne — před kýmkoli jiným bych hrála, a ať by se to líbilo nebo ne, nijak by mě to netrápilo. Ale kdyby řekl, že je to nudný nástroj, nebo že skladba, kterou hraji, je všemi známá, nebo… — minule řekl: „Jak je to smutné, co hrajete.“ Okamžitě jsem přestala. Ostatně mě paralyzuje. Přitom jsem se odhodlala překonat sama sebe — a obávám se, že ta odvaha přejde den předtím… Pak si znovu přečtu stránky, kde si vštěpuji správné chování… Kdo — on? No, Bastien — nebo až jím nebude, někdo jiný.
Je joue de l’orgue et pense comment il trouvera ça, je jouerais devant n’importe qui et que ça plaise ou non, ne m’en préoccuperais pas autrement. Mais qu’il dise que c’est un instrument ennuyeux ou que l’air que je joue est connu ou..., la dernière fois, il a dit: comme c’est triste ce que vous jouez là. J’ai cessé tout de suite. Du reste il me paralyse. J’avais pourtant résolu de me surmonter et je crains bien que cette bravoure disparaîtra la veille... Alors je relirai les pages ou je m’enseigne la bonne conduite... Qui lui ? Mais Bastien ou quand ce ne sera plus lui un autre.
Poznámky
Hrabě Michail Loris-Melikov (1825–1888) — arménsko-ruský státník, bývalý ministr vnitra za Alexandra II. Rodinný přítel. ↩
Écarté — karetní hra pro dva hráče, oblíbená ve francouzské společnosti 19. století. ↩