Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 4. prosince 1883

Celý den to nešlo, jak jsem chtěla — pokračovala jsem při plynovém světle a z toho nevyšla… [Začerněná slova: To mi] dodává výraz stejně soustředěný a stejně nepříjemný jako Bastien-Lepage — a to mě lichotí, jako mě dřív lichotilo nosit sukni nakřivo jako Breslauová. Není to výraz nepříjemný, jak by se řeklo — ale… lhostejný a klidný, a také nepříjemný — totiž: člověka nezajímá, co lidé říkají, hledí na ně jako na předměty… Je člověk Tam Nahoře… To ho nedělá populárním… A přestože mi tento způsob bytí připomíná velkého malíře a nechává mě věřit, že máme stejné grandiózní starosti… Nejsem vždy taková. Ale přišli starý i stará Čumakoffovi, Engelhardtovi, Dusautoy, Saint-Amand. Čumakoff daroval mamě pastel — snad jsem to neřekla — je slavný v Rusku a dobře prodává ve Francii: hlavy hezčích žen, vždy. Saint-Amand a Dusautoy se bavili vtipkováním o hrozně nevhodných věcech — a já jsem se zuřivě tvářila, že je nemohu umlčet, protože by to znamenalo přiznat, že rozumím — a bylo to tak silné! Mama nic nepochopila — šla jsem jí šeptnout, aby je zastavila. Bastien je jako já dnes… Ale já… přijímám tón a vystupování nebohého Michelangela… nebo Victora Huga — a není-li tato směšnost ospravedlněna talentem — pozor! Zhanobím se. Bylo nás deset u stolu… Nejsem naštvaná, že tak přijdou neohlášeně… Ale kdyby to aspoň byli lidé s hodnotou… Nuže, vezme-li si Bastien-Lepage Mackayovou — bude mi to v hloubi i na povrchu naprosto lhostejné. Ale bude třeba najít jiného géniálního muže — výjimečnou přirozenost… soustředěnou, odtaženou a nepříjemnou. Zdá se mi, že přívětivost lidí… soustředěných musí být cennější než přívětivost ostatních — buď je přirozená, a pak vás milují, nebo je vynucená, a pak je to velká námaha z jejich strany. Já se snažím být laskavá… pokud mi to dovoluje můj génius… To slovo mě baví — je obrovské a já jsem tak málo, že si s ním smím hrát.