Pondělí 3. prosince 1883

Tak tedy — jsem inteligentní, připisuju si vtip, pronikavost… Zkrátka veškeré duševní vlastnosti. A jsem spravedlivá. Nu, za těchto podmínek proč se nesoudit sama… To by přece mělo jít, protože vidím jasně — viďte? Jsem opravdu někdo, nebo opravdu budu někdo v umění? Co si o sobě myslím? To jsou hrozné otázky… protože si myslím zle o sobě v porovnání s ideálem, k němuž chci dospět — ale na druhé straně v porovnání s ostatními… Vyjma Bastien atd. a Breslauová… Chtěla bych mít Breslauové techniku, uplatněnou na svůj cit — to by bylo nádherné… Nelze se soudit sama — a navíc… jakmile to není génius… a dosud jsem nic neudělala, co by mi mohlo poskytnout definitivní soud, ani o mně samé. Svaté ženy, nebo Nausikaa, nebo Ariadna, nebo Jaro — kdo ví, jestli mi jedna z těchto věcí nedá říct, že… A pak bych přesto dál pracovala… Vždy tu je ta myšlenka: pokud mi veřejnost uvěří talent — co na tom záleží, že já si ho nedávám. [Začerněná slova: Veřejnost se mýlí… pak] je-li to v můj prospěch… Nerozčarujme ji — a ona by mi ani nevěřila. Ano, tak je možné mít strašlivé přesvědčení, že člověk nemá žádný génius, a utěšovat se v naději, že mu ho svět připíše. Ale lze se nesprávně soudit?… Vždy jsem beznadějná před tím, co dělám — pokaždé, když je to hotovo, chci vše začít znova; vše nacházím špatným, protože stále srovnávám s tím, čím by to chtělo být… Ale okolí těší — vidí se lidi, kteří dělají hůře a přesto je obdivují… Tak tedy… A pak to záleží na chvílích… Celkem vzato si v hloubi duše jako umělkyně nemyslím o sobě příliš mnoho — raději to říkám (v naději, že se mýlím). Kdybych se totiž přesvědčila, že mám génia, [Začerněná slova: nebudu si nikdy stěžovat] na nic… Ale to slovo génius je tak ohromné, že se směji, píšu-li je o sobě sama, abych řekla, že ho postrádám! Kdybych mu věřila, byla bych šílená. Nu, jsem přesvědčena, že ho nemám… Bylo těžké to přiznat… A kdo ho pak má? Gounod, Verdi, Bastien (?), Michelangelo, Balzac, Dumas, Hugo, Rubens, Rembrandt, Beethoven, Chopin, Millet — ale ti jsou mrtví. Bastienovi ho nikdo nepřiznává. Tedy? Koneckonců? Nu, nevěřím, že ho mám — ale doufám, že mi ho svět připíše. A jako nejhorší řešení bych se spokojila se slávou jako Jules, nebo jako Carolus¹, nebo jako někdo z těch.