Úterý 27. listopadu 1883

Ta dáma a její dcera přišly. Všimly si, že špatně slyším¹. Je to hrozné. To by člověka přivedlo k šílenství… Jinak… Bylo třeba ukázat vše — až po nejmenší náčrtky z alb; to vše zajímá tu dívku, která skutečně pracuje a vypravuje mi o odporných zvycích ruské akademické výuky! Nutí je kreslit tužkou místo uhlem a stráví měsíc na téže studii… a ne vždy podle přírody! Když viděla mé obrazy, ptala se, jestli jsou malovány podle přírody! Vysvětluji jí přírodu, plenér, nutnost malovat předměty v jejich prostředí — Paříž, moderní Atény!² Ty dámy se chtějí zdokonalovat v Římě po dvou letech práce na Akademii. Co se týče mých vlastních dám — ty mě zabijí. Karageorgeviči a jejich přítelkyně, princezna Jablanovská (polokrev)³, se vrhli do Hôtel Drouot a tam se dozvěděli, že můj obraz byl prodán za sto dvacet pět franků. A princezna Karageorgevičová se mě dnes večer ptá, zda jsem jich měla dva — jeden za čtyři sta, druhý za sto dvacet pět. Tato hloupá a zbytečná lež mi může způsobit obrovskou škodu — exhumují ji (mám-li talent) ve zlém a až prodám obraz za tři tisíce, řeknou, že to bylo tři sta. Říkám to těm neschopným ženám, které hodinu dokazují, že mám špatně a utěšují se narážkami na paní Jablanovskou, kterou vydržuje jistý pan Cartier. Já… já jsem ještě větší hloupice než ty ženy — vždyť si dopřávám snadné, dráždivé, unavující a zbytečné uspokojení bít je jejich vlastními roztříštěnými argumenty — které ani argumenty nejsou, ale bůhví co… Beztvará hromada nesourodých slov a vrátných úvah!… Ale ruský charakter!!! Ruský charakter je po jistých stránkách strašlivě vrátný… Nalézáme v něm pekelnou jistotu, podivuhodnou tvrdohlavost, ohebnost hraničící se zbabělostí, hloupost — domýšlivost a hrubou nevědomost — lži, lži, lži! Fantazie nebo lži na každém rohu. Domýšlivost a lhářství — [Začerněná slova: také zloba, také hrubost. Dobré srdce] přesto jaksi celkem… A vše zahaleno nádechem naivity, která připomíná divocha… Dětské zlomyslnosti. Bojidar mi nedávno řekl cosi, co mi přišlo nevhodné — pokárala jsem ho s jistou důrazností, jeho matka se omluvila a on mi dnes ráno posílá květiny, než se odváží znovu ukázat. Ó, můj systém! A já — já večeřím dnes večer sama; ty dámy jedí u Faleyevových. Bavte se dobře. Nikdy nic nepřecházejte, přátelé moji. Ach! Kdyby tak bylo možné zacházet takhle s těmi, od nichž chce člověk… úctu!