Pondělí 12. listopadu 1883

Drumont¹ z „La Liberté" přichází dělat poznámky o velkých vévodech a významných Rusech v Paříži. Nesnáší to, co dělám, ale zahrnuje mě velkými komplimenty a zároveň se s úžasem ptá, jak je možné, že já — obklopená elegancí a vytříbeností — mám ráda ošklivost! Moje uličníky považuje za škaredé: „Proč jste si nevybrala hezčí?" „Bylo by to stejně dobré." Vybrala jsem si je výrazné — „dovolím-li si tak říct — ostatně mezi uličníky pobíhajícími po ulicích není takový přebytek krasavců, k tomu by bylo třeba jít na Champs-Élysées a malovat ty ubohé malé uzlíčky ovešené stužkami a obklopené chůvami." Kde pak je pohyb, kde divoká, prvobytná svoboda, kde opravdový výraz? V dobře vychovaných dětech je už pózování. A koneckonců… Mám pravdu.