Pátek 28. září 1883

Ne, ještě nikdy...
Zkrátka — vše jde špatně, vše, vše, vše! Není...
Víte, jak to je, když vše skutečně jde velmi špatně a přitom to není dojemné ani poetické; když není ani na koho se rozhořčit... Člověk nemá srdce si stěžovat.
A tak co řeknu, budou věci nejméně smutné — a sice: můj obraz ještě není hotov, je to krutě dráždivé. Až bude hotov, bude třeba odjet na měsíc nebo dva.
Tady se vše vleče — nejsou žádná data, žádný pevný čas, žádná nutnost jakéhokoli druhu. Nesmírná nuda, ospalá práce, neurčitá nebo zoufalá nálada...
Žel, odjedu — ale bude to jako s onou dámou s hubenými nohami, jež utíkají, a nohy ji následují. Neboť mě budou provázet ty skutečně hrozné smutky... Všechno ostatní by se mohlo srovnat.
Pan Renan nevěří na zázraky — já také ne — a to mě velmi mrzí.