❦
Pátek 21. září 1883
Diskuse — nebo spíše rozhovor — o dědictví; Pavel přinesl plány, výpočty atd. atd.Vendredi 21 septembre 1883 Discussion ou plutôt conversation sur l’héritage, Paul a apporté les plans, les calculs etc. etc.
Ani na okamžik nepodezírám jeho loajalitu — přesto jsou Malorusové tak lhaví; a navíc lze říci celou pravdu a všechna čísla, a přesto to není zcela ono. Co mi nabízí: dá mi 10 000 rublů (deset tisíc rublů) za má práva. Neboť prý je nutno prodat vše okamžitě, jinak je vše ztraceno! Zájemci o koupi nekoupí, pokud si vyhradím svůj kus. Proč? Protože Pavel předpokládá, že si beru nejlepší — a bez toho dobrého kusu nikdo nekoupí zbytek; kdežto tito lidé naopak koupí i špatnou půdu, když jim ji vnutí spolu s dobrou jako nezbytnou podmínku1. Ano — ale říkám mu: „Vezmu-li si pro svůj podíl dobré i špatné, majetek nemění svou povahu — pouze se zmenšuje.“
Je ne suspecte pas un instant sa loyauté pourtant ils sont tellement menteurs la petite-Russie; et puis il y a moyen de dire toute la vérité et tous les chiffres et que ce soit quand même pas tout à fait ça. Ce qu’il me propose voici. Il me donne 10.000 roubles (dix mille roubles) pour mes droits. Car dit-il il faut vendre tout à l’instant, autrement tout est perdu ! Les gens qui veulent acheter n’achètent pas si je réserve mon morceau. Pourquoi ? Parce que Paul suppose que je prends le meilleur et que sans ce bon morceau on n’achètera pas le reste, tandis qu’au contraire ces gens achèteront aussi la mauvaise terre si on la leur impose avec la bonne, sine qua non. Oui, mais lui dis-je, si je prends pour ma part du bon et du mauvais la propriété ne change pas de nature, elle ne fait que diminuer.
Z toho nevybočí. A právě to si zarputile nechávám vysvětlovat.
C’est de là qu’il ne peut pas sortir. Et c’est ce que je m’obstine à me faire expliquer.
Pravé vysvětlení — a věřím, že toto: dá mi svých deset tisíc, nic neprodá — a stará Eristoffová mu pomůže platit úroky z dluhů, které dosahují sto čtyřiceti tisíc rublů — tedy pěti až šesti set tisíc franků. A majetek připadne celý Pavlovi. To je domněnka.
L’explication vraie et je crois celle-ci, il me donnera ses dix mille et ne vendra rien et la vieille Eristoff l’aidera à payer les intérêts des dettes qui s’élèvent à cent quarante mille roubles, c’est-à-dire cinq ou six cent mille francs. Et la propriété revient entière à Paul. C’est une supposition.
Je mi velmi nepříjemné, že si nemohu dopřát potěšení říct: „Nediskutujme, vezmi vše“ — jenže kdybych to řekla, nebylo by to oceněno. Řeklo by se: „Ona dobře cítila, že to musí udělat, takže k tomu byla donucena atd.“
Il m’est bien désagréable de ne pas me payer le plaisir de dire: ne discutons pas, prends tout; mais si je le disais ce ne serait pas apprécié. On dirait: elle a si bien senti qu’elle devait le faire qu’elle y a été obligée, etc.
Na moje dědictví se pohlíží jako na drobnou uzurpaci, protože mi teta dá svůj majetek. Je-li Pavel upřímný... jsem ochotna se všeho vzdát. Ale.
On regarde mon héritage comme une petite usurpation parce que ma tante me donnera sa fortune. Si Paul est sincère... tout à fait je suis prête à abandonner tout. Mais.
A pak opravdu vzít těch deset tisíc rublů... když je nepotřebuji... neboť je nepotřebuji. A přece — přijímajíc svůj velmi malý podíl otcovského dědictví — nejsem jen ve svém právu, ale i ve své povinnosti, ve své důstojnosti. Nebyli jsme spolu dobře — ale loučili jsme se objetím.
Et puis vraiment prendre ces dix mille roubles... quand je n’en ai pas besoin... car je n’en ai pas besoin. Et pourtant en recevant ma très petite part de l’héritage paternel, je ne suis pas seulement dans mon droit mais encore dans mon devoir, ma dignité. Nous n’étions pas bien ensemble, mais nous nous sommes embrassés en nous quittant.
A pak co ještě.
Et puis quoi encore.
Miloval mě dokonce víc než Pavla — neboť jsem lichotila jeho ješitnosti, jeho nejvyššímu citu, a podobala jsem se mu.
Il m’aimait même plus que Paul, car je flattais sa vanité, son sentiment suprême et je lui ressemblais.
Nuže co?
Enfin quoi ?
To je vše. Můj obraz stojí — zbývá tak málo dělat — jsem otrávená, uštvaná, umořená, znechucená atd. atd.
Voilà tout. Mon tableau est arrêté, il reste si peu à faire, je suis tannée, sciée, bassinée, embêtée, etc. etc.
Hrála jsem pasians — a říkají, že do roka zemřu. Tolikrát mě oklamaly — stejně mě, jak říká Rosalie Pitauchard, popadl strach. Tedy ještě měsíc budu chřadnout — pak najednou zápal plic — a ke konci prosince...
J’ai fait des réussites et elles disent que je mourrai dans l’année. Elles m’ont trompée si souvent, c’est égal j’ai le trac comme dit Rosalie Pitauchard. Alors je languirais encore un mois puis tout à coup fluxion de poitrine et vers le fin de décembre...
Napišme závěť.
Ecrivons mon testament.
Hotovo.
C’est fait.
U stolu přivádím mámu k pláči, mluvíc o své smrti a výmluvně líčíc, jak ona a teta dožijí své dny v Monaku ve společnosti Daniloffové, v hovoru s krupiéry a hráči.
A table, je fais pleurer maman en parlant de ma mort, en dépeignant avec éloquence comme elle et ma tante finiront leurs jours à Monaco en compagnie de la Daniloff, en conversation avec les croupiers et les joueurs.
Je to velmi kruté — a zdá se mi to velmi pravdivé.
C’est très cruel et cela me paraît très vrai.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „sine qua non“. ↩