Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 17. srpna 1883

Trochu rozptýlení díky zdání naděje — teta obíhá sem a tam a já píši Cabanelovi a Lefèvrovi, jenže to nestojí za to, porota ukončila svá jednání a nesvolá se kvůli jedinému obrazu. Ostatně jsem se utěšila... Ten obraz dotáhnu úplně dobře. Tony ho viděl a shledává ho dobrým. Diví se, že jsem mu o Výstavě neřekla... Neodvážila jsem se.
Lidé nevěří mé nesmělosti, ta se přesto vysvětluje přemírou pýchy. Mám hrůzu, děs a zoufalství z žádání — musí se nabídnout samo... V okamžiku popudu to nikdy nevyjde — je to téměř vždy příliš pozdě a vedle.
Několikrát zblednu a zčervenám, než si troufnu říct, že mám v úmyslu vystavovat nebo dělat obraz — zdá se mi, že se mi vysmívají, že nic neumím, že jsem domýšlivá a směšná...
Když si někdo prohlíží (nebo — umělec pochopitelně) moji malbu, odcházím do třetího pokoje, tak se bojím slova nebo pohledu. Chtěla bych mít dost talentu, aby... Ostatně ani Tony ani nikdo netuší, jak málo si věřím — jelikož mluvím s nadutostí, myslí si, že se vysoko hodnotím, a přisuzuje mi velký talent.
V důsledku toho mě ani nepotřebuje povzbuzovat, a kdybych mu řekla o svých váhaních a obavách, zasmál by se — jednou jsem mu o nich řekla a bral to jako žert.
To je ta ohromná chyba, které se dopouštím. Jules... myslím, že ví, že... to jest ví, že se ho strašně bojím, a považuje se za Boha.
Koneckonců když vidí vyhublý a skromný výzor Breslauové, řekl by jí: nuže, slečno, ale to není špatné, bylo by třeba to vystavit, bylo by vám to prospěšné.
Ale jak chcete, aby to řekl té světlovlasé zářivé a plné výsměšné, drzé pýchy, která označuje 9/10 umělců za ničemy a výrobce hrůz.
Koneckonců... Aby bylo nebe spravedlivé, musí mi poslat Julese...
Všechny ty nespravedlnosti nebe a země mě uklidňují. Je krásné být pronásledována — vzpřimuji se, silná svou nevinností a pohrdáním, jež ve mně vzbuzují takové přístupy osudu. Budu přesto bojovat. Štěstí se obrátí.
Je nemožné, abych neměla génia — jenže ještě nenašel správnou cestu... Musela bych být trojí, abych se s vášní věnovala třem věcem, jež zbožňuji. Malba, sochařství a... psaní. Sama za sebe přebíhám od jednoho k druhému, zadýchávám se a k ničemu nedocházím.
Pokud jde o hudbu, je tak součástí života kultivovaného člověka, že o ní ani nemluvím.