❦
Pondělí 30. července 1883
Engelhardtovi, stará Tchoumakoffová, Bailleulová a další stálí hosté jsou na cestách. U večeře budeme víc samy.Lundi 30 juillet 1883 Les Engelhardt, la mère Tchoumakoff, la Bailleul et d’autres habitués sont en voyage. Nous serons plus seules à dîner.
Pracuji, aniž bych mohla porovnávat, co dělám, a to je zlé; vzpomínám si, že u Juliana zpočátku... Nic mě nenaučilo tolik jako dívat se na ostatní. Moje sochařství bude naivní, ó jistě, žádný systém, žádný postup, žádný příklad, žádné vedení. A jsem spokojena s tím, co dělám, zdá se mi, že jsem od té doby, co jsem začala, udělala velké pokroky.
Je travaille sans pouvoir comparer ce que je fais, c’est un mal, je me souviens que chez Julian les premiers temps... Rien ne m’apprenait autant que de regarder les autres. Ma sculpture sera naïve, oh certainement, ni système, ni procédé, ni exemple, ni indication. Et je suis contente de ce que je fais, il me semble avoir fait de grands progrès, depuis que j’ai commencé.
Saint-Marceaux mi nikdy neřekl to, co říká každý, jak je krásné pracovat, ale že pracuji vážně, ale že to není práce pro ženu, ale že mám talent, zkrátka všechno, co říká každý; připadá mu zřejmě docela prosté, že pracuji, a pochválil mě jen za pastel a také za Irminu hlavu. Posledně byl trochu příliš duchaplný... Přestat pracovat, procházet se a vidět věci určitým způsobem, žádné řemeslo. Měli snad Byzantinci řemeslo? Umělci renesance jsou už ubožáci, vědí toho příliš. Rembrandt je velký, třebaže je velmi zdatný, ale ne proto.
Saint-Marceaux ne m’a jamais dit ce que dit tout le monde, comme c’est beau de travailler, mais vous travaillez sérieusement, mais ce n’est pas du travail de femme, mais vous avez du talent, enfin tout ce que dit tout le monde; il a l’air de trouver tout simple que je travaille et ne m’a complimentée que sur le pastel et aussi sur la tête d’Irma; Il a été un peu trop spirituel la dernière fois... Ne plus travailler, se promener et voir les choses d’une certaine façon, plus de métier. Est-ce que les Byzantins avaient du métier. Les artistes de la Renaissance sont déjà des misérables, ils en savent trop. Rembrandt est grand quoique très fort mais non parce que.
Řekněme také, že návštěva toho velkého sochaře mi začíná připadat jako událost téměř přirozená. Není to že by chodil často, ale přece přišel za několik měsíců třikrát nebo čtyřikrát a s těmito radostmi jsem se už trochu sžila.
Disons aussi qu’une visite de ce grand sculpteur commence à me paraître un évènement à peu près naturel. Ce n’est pas qu’il vienne souvent, mais enfin il est venu depuis quelques mois trois ou quatre fois et je suis un peu familiarisée avec ces bonheurs.
Velmi se bojím znovu spatřit, co jsem dnes namalovala, zdá se mi, že je to lepší... Ale zítra? A každý den je to táž úzkost, pokud člověk hned neví, že je to špatné.
J’ai très peur de revoir ce que j’ai peint aujourd’hui il me semble que c’est mieux... Mais demain ? Et c’est chaque jour une angoisse pareille à moins qu’on sache tout de suite que c’est mauvais.