Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 29. června 1883. A zaprvé: zkoušela-li jsem kreslit ve třech letech a dělala-li jsem karikatury v desíti, psala jsem své dojmy v devíti a načrtla román v patnácti – taktéž.

Pátek 29. června 1883. A zaprvé: zkoušela-li jsem kreslit ve třech letech a dělala-li jsem karikatury v desíti, psala jsem své dojmy v devíti a načrtla román v patnácti – taktéž. A od té doby...
Copak nejkrásnějším zobrazením není zobrazení lidských citů? To vše shrnuje. Je to květ ducha, srdce, duše – nejjemnější a nejušlechtilejší podstata lidské inteligence. Bez ní co zbývá ze slávy, z lásky, ze samého umění? A koneckonců – k čemu by sloužilo to, co mi mohlo přejít hlavou nebo srdcem, zaznamenat?
Copak listy mnichů z Cimieze Záhadnému, ale hloupému Émilu d'Audiffretovi nejsou velmi zábavnou a duchaplnou legrací – bohužel narážky na slavné nicovky nicejské budou ztraceny...
Budou ztraceny. Takže se věnuji publicitě?
Och! Ano! Je to jako sochařství. Ráda bych uměla sochařit, abych vyjádřila krásné věci, které vidím – jako bych ráda uměla psát, abych vypověděla množství věcí, které mě dusí. Ale malba! Dělám obrazy, protože umím malovat. Rozdíl je obrovský! Ach! Bůh mi dej, abych žila dost dlouho.

Sobota 30. června 1883.

Poznámky

Pozn. překl.: Klášter franciškánů v Cimiez u Nice; Marie tam chodívala a s mnichy korespondovala. ↩
Pozn. překl.: „Záhadný" (le Surprenant) — Marie přezdívá Émilu d'Audiffretovi; ustálený termín z TranslačníPaměti pro tuto přezdívku. ↩