Neděle 17. června 1883. Psala jsem Tonymu ohledně Étincellina článku, aby si nemyslel, že za tím stojím já; a hle, přišla jeho odpověď – ostatně přišel i sám kolem šesti hodin, necháme ho k večeři a večer plyne nejpříjemněji na světě (Bojidar a pope tam byli také), jak mluvíme o nečestnosti poroty. Tony odhaluje machinace a říká, že se nacházím ve výjimečném postavení a k tomu navíc jako cizinka, a že zmínka vyvolala protesty – šťastní nepotřebují nic, říká se. Okouzlující teorie. Ostatně existují nebo neexistují odměněná plátna, která nestojí za moje? Právě to chci, aby řekl! Jistě, existují, ale co to dokazuje?

Neděle 17. června 1883. Psala jsem Tonymu ohledně Étincellina článku, aby si nemyslel, že za tím stojím já; a hle, přišla jeho odpověď – ostatně přišel i sám kolem šesti hodin, necháme ho k večeři a večer plyne nejpříjemněji na světě (Bojidar a pope tam byli také), jak mluvíme o nečestnosti poroty. Tony odhaluje machinace a říká, že se nacházím ve výjimečném postavení a k tomu navíc jako cizinka, a že zmínka vyvolala protesty – šťastní nepotřebují nic, říká se. Okouzlující teorie. Ostatně existují nebo neexistují odměněná plátna, která nestojí za moje? Právě to chci, aby řekl! Jistě, existují, ale co to dokazuje?

Sobota 18. června 1883. Hledět jen na výsledek: že dnes vystupujete z davu, že jste někdo, a to pomůže vám získat medaili. A nakonec: udělal vše pro dosažení tohoto výsledku, protože tato zmínka mi dává postavení, které si zasloužím, a mám být nadšena, a nejsem ve velmi příznivých podmínkách, a aby nebyla možná žádná nespravedlnost, je třeba udělat dílo, které není jednoduše dobré, ale které se samo prosadí. To vím... Ostatně...

Pozor. Je to malá událost: dnes ráno v jedenáct hodin jsem poskytla audienci zpravodaji „Novoye Vremya"¹ (z Petrohradu), který mě o to písemně žádal. Je to velmi velký list a tento pan Bagnickij zasílá mimo jiné studie o našich pařížských malířích; a protože „Zaujímáte mezi nimi výrazné místo, doufám, že mi dovolíte atd." Ach ha! Předtím, než sejdu dolů, ho nechám pár minut s tetou, která připravuje můj příchod vyprávěním o mém mládí a o nejrůznějších věcech, aby nás vyzdvihla. Prohlédne všechna plátna a dělá si poznámky: kdy jsem začala, kde, v jakém věku, jak a podrobnosti a... Zkrátka... Jsem umělkyně, o níž napíše studii zpravodaj velkého listu. To je začátek a je to zmínka, která mi to přinesla a... Kéž jen bude článek dobrý; nevím přesně, zda jsou poznámky správně pořízeny, neboť jsem neslyšela vše, a to je opravdu nepříjemné.

Tony vzdává Bastienovi plnou spravedlnost, vůči níž předstírám přísnost; hovořili jsme o Milletovi a on právě řekl to, co jsem předevčírem myslela – totiž že Millet je dojem a poetické vyjádření přírody, jistý způsob chápání rolníka, člověka přivázaného k zemi, zatímco Bastien... Tony moc nemiluje jeho rolníky; co obdivuje, jsou portréty – mistrovská díla, říká. Věřím tomu. A Joana z Arku? To vznešené zanícení...

Ostatně kde přišli na to, že Bastien je malíř vesnického lidu par excellence?... To je nesmysl.

A já? Nu, jsem trochu znepokojená – ostatně jsem pózovala novináři... A kromě toho jsem nemluvila dost... Jestli to vezme jako mladistvou ostýchavost, bude to skvělé, ale... Ať tak či onak, mohla jsem mluvit o výtvarném umění. Co jsem mu řekla? Jak jsem působila? Co řekne? Ach! Byla jsem hloupá. To teta a Dina... vylíčily vše, že? Čekám na ten článek s hrůzou... A bude třeba čekat tak čtrnáct dní... Zejména se zdůraznilo mé mládí... A špatně jsem spala, takže jsem měla unavený a starší výraz, než jsem... Ostatně...

Úterý 19. června 1883.