❦
Sobota 12. května 1883
Samedi 12 mai 1883
Dopoledne trávím v ateliéru, hovořím s dámami a chvíli zastavím Juliana, abych ho požádala, zda by se přišel podívat na kluky. Chápete – nechci rady, jen dojem publika; a Julian zastupuje slušně smýšlející většinu.
Je passe la matinée à l’atelier à causer avec ces dames et j’attrape un instant Julian pour le prier de venir voir les gamins. Vous comprenez je ne veux pas de conseils, mais seulement l’impression du public, or Julian représente la majorité bien-pensante.
Přišel na večeři, musela jsem dát přinést plátno z útulku; viděl obě, nejdřív kluky. Je jich šest, jeden velký, skoro zády, ukazuje ostatním pěti, seskupeným kolem něj, v dlani bůhvíco.
Il est arrivé à dîner, il a fallu faire apporter la toile de l’asile; il a vu les deux, d’abord les gamins. Ils sont six, il y en a un grand presque de dos qui montre dans sa main on ne sait quoi, aux autres cinq groupés autour de lui.
Ulice je vidět dost daleko a v dálce dvě tři holčičky, které odcházejí. Rovnou mi nařídí odstranit pouliční lucernu, která byla v levém rohu – má pravdu. Jinak shledává, že je to originální, zábavné a že úspěch je téměř jistý. Mnohem lepší než ti dva kluci na Salonu. Hlavně ta darebácká stránka hlavního kluka, který už začíná být velký, jeden z těch, kterým malí říkají velcí. Pokud jde o ženy…
On voit la rue assez loin et au loin deux ou trois petites filles qui s’en vont. Il me fait carrément supprimer le réverbère qui était dans le coin à gauche, il a raison. Pour le reste il trouve que c’est original, amusant et que c’est un succès presque certain. Bien mieux que les deux gamins du Salon. Surtout le côté canaille du gamin principal qui commence à devenir grand, un de ceux que les petits appellent les grands. Quant aux femmes...
Zkrátka Julian byl dnes večer dokonalý. Vážný, jemný, laskavý. Ani mě nepopichoval, ani si ze mě nedělal legraci. Upozorňuji ho na to a on mi říká, že je takový, jaké je to, co mu ukazuji. A že se pěkně stavím zpátky do sedla. A že by ta dvě tak rozdílná plátna udělala ohromný dojem. Zdá se, že věří, že tentokrát je to vážné. měl jít Naše dámy ho chtěly vzít do cirkusu, ale zůstal se mnou a mluvili jsme o Svatých ženách. Vysvětluji mu, jak to chápu. Pěkně jsme se vysmáli Tonyho draperiím. Copak ty ženy mohly mít krásné draperie z modrého nebo hnědého kašmíru? Chodily za Ježíšem už celé měsíce, byly to revolucionářky… Louisy Michelové, zavrženkyně oněch časů; stály mimo eleganci, mimo módu…
Enfin Julian a été ce soir parfait. Sérieux, délicat, bon. Il ne m’a ni taquinée ni blaguée. Je le lui fais remarquer et il me dit qu’il est selon ce que je lui montre. Et que je suis joliment entrain de remonter sur ma bête. Et que ces deux toiles si différentes feraient un effet très grand. Il a l’air de croire que cette fois c’est sérieux. il devait aller Nos dames voulaient l’emmener au cirque mais il est resté avec moi, nous avons causé des Saintes femmes. Je lui explique comment je comprends cela. Nous nous sommes joliment moqués des draperies de Tony. Est-ce que ces femmes pouvaient avoir de belles draperies en cachemire bleu ou marron. Elles suivaient Jésus depuis des mois, c’étaient les révolutionnaires... Les Louise Michel, les réprouvées de ces temps là; elles étaient en dehors de l’élégance, de la mode...
A během těch dní, co trvalo to velké drama, soud i umučení, mohly snad chodit jinak než v cárech nebo skoro v cárech? Julian říká, že to může být vznešené, anebo… propadák. A ať si dám pozor na Magdalénu, protože bych do ní chtěla vložit celý svět, a že… V tomhle oboru utrpěli porážky i ti největší umělci. Nevadí, už jsem se rozjela! Můj obraz je tady. Je hotový. Vidím ho, cítím ho. Nic na světě by na něm nic nezměnilo, žádná cesta, žádná příroda, žádná rada. Načrtnutý efekt se Julianovi líbí. Ale ještě to není to, co chci. Vím, v kterou hodinu se to musí odehrávat: v hodinu, kdy se obrysy stírají, v klidu, který kontrastuje s tím, co se právě stalo. A v dálce lidské postavy, které odcházejí, když ho pohřbily; jen ty dvě ženy zůstaly, pohroužené do strnulosti. Magdaléna z profilu, loket na pravém koleni a bradu v dlani, s okem, které nic nevidí, upřeným na vchod do hrobu; levé koleno se dotýká země a levá paže visí.
Et pendant les jours qu’a duré le grand drame, et le jugement et le supplice est-ce qu’elles pouvaient être autrement qu’en haillons ou à peu près ? Julian dit que ce pourra être sublime ou... un four. Et que je prenne garde à Madeleine, car j’y voudrais mettre un monde et que... Dans cet ordre-là les plus grands artistes ont essuyé des défaites. Tant pis, je suis partie ! mon tableau est là. Il est tout fait. Je le vois, je le sens. Rien au monde n’y changerait rien, aucun voyage, aucune nature, aucun conseil. L’effet ébauché plaît à Julian. Mais ce n’est pas encore ce que je veux. Je sais à quelle heure il faut que ça se passe, à l’heure ou les contours se brouillent, le calme qui contraste avec ce qui vient de se passer. Et au loin des formes humaines qui s’en vont après l’avoir enseveli, les deux femmes seules sont restées plongées dans la stupeur. Madeleine de profil, le coude sur le genou droit et le menton dans la main avec son œil qui ne voit rien attaché à l’entrée du sépulcre, le genou gauche touche la terre et le bras gauche pend.
Ta druhá Marie stojí trochu vzadu, hlavu v dlaních a ramena zvednutá, jsou vidět jen její ruce a póza musí prozrazovat výbuch pláče, únavy, povolení, zoufalství.
L’autre Marie est debout un peu en arrière, la tête dans les mains et les épaules soulevées, on ne voit que ses mains et la pose doit révéler une explosion de larmes, de lassitude, de détente, de désespoir.
Sedící žena bude nejtěžší. Musí v ní být strnulost, vzpoura, ohromení, zoufalství, zdrcenost a vzpoura! A nejchoulostivější bude vystihnout právě tu vzpouru.
La femme assise sera la plus difficile. Il doit y avoir là de la stupeur, de la révolte, de l’ahurissement, du désespoir, de la prostration et de la révolte ! Et c’est cette révolte qui est la chose délicate à rendre.
Celý svět. Celý svět. Celý svět. A do toho se pouštím já? Nuže ano, já, a záleží to jen na mně a nemohu to neudělat. Dá-li Bůh. Ach! On musí vědět, že se ho bojím a že padám na kolena, abych ho prosila, ať mi dovolí pracovat. Nezasloužím si žádnou přízeň ani pomoc! Jen ať mě nechá pracovat.
Un monde. Un monde. Un monde. Et c’est moi qui entreprends cela ? Eh bien oui, c’est moi, et ça ne dépend que de moi et c’est impossible de ne pas le faire. Si Dieu veut. Ah ! Il doit savoir que je le crains et que je tombe à genoux pour le supplier de me permettre de travailler. Je ne mérite pas de faveur, ni de secours ! Mais seulement qu’il me laisse faire.
Ale může to být propadák, propadák v očích publika. Nebude to proto o nic méně krásná věc. A budu mít pro útěchu své kluky.
Mais ça pourra être un four, un four aux yeux du public. Ça n’en sera pas moins une belle chose. Et j’aurai mes gamins pour me consoler.
To by bylo příliš krásné.
Ce serait trop beau.
Málem bych zapomněla říct, že Julian hned po příchodu ohlásil čestné uznání jako věc jistou.
J’allais oublier de dire que Julian en arrivant a annoncé une mention honorable comme une chose certaine.
Udělalo to na mě takový dojem, že jsem na to přestala myslet, jak vidíte. Umění je víc než tohle a stojí nad tím.
Ça m’a fait tant d’effet que je n’y pensais plus, comme vous voyez. L’art est plus que cela et au-dessus de cela.
Můj obraz na Salonu mě nezajímá. Udělala jsem ho z nouze a protože jsem neměla dost času.
Mon tableau du Salon ne m’intéresse pas. Je l’ai fait faute de mieux et est n’ayant pas assez de temps.