Pátek 27. dubna 1883

Tony přišel za mnou včera a zůstal hodinu – a pro změnu jsme mluvili o Bastienovi. Jenže před ním jsem ve svém nadšení zdrženlivá. Mluvili jsme také o mém velkém obraze a výše jmenovaný Tony dává najevo vážné obavy.
Velmi mě povzbuzuje, abych namalovala těch šest gaminů. Je to velmi těžké – ale ostatně nemusím dělat nic jiného než kopírovat. Vždy se nemusí dělat nic jiného než kopírovat. Kopírovat? To se řekne snadno – kopírovat bez umělcova záměru, bez vnitřní myšlenky, kopírovat je hloupé. Kopírovat – ale kopírovat se musí duší stejně jako očima. To vše Tonymu neříkám – pochopil by to, ale přidal by k tomu ideje klasické interpretace, které odmítám s naprostou krajní prudkostí. Nakonec říká, že u takového druhu obrazu je třeba vědět věci, o nichž nemám tušení. Například: drapy. Quèsaco? Studovat drapy? Studovat drapy? To jest?
Nuže, pane, udělám své drapy – jsou-li tam drapy – tak jako dělám moderní oděvy.
Bude to hrozné.
– A proč? Copak lidé, které budu malovat, nebyli živí a moderní?
– Ano, ale v umění je třeba vědět určité věci. Drapy (II!!) nemůžete dělat jak přijdou, bude třeba je urovnat...
– Copak já, umělkyně, neupravuji oděvy roku 1883 podle své představy? Copak je kopíruji bez výběru? Není snad výběr jednou z mocností umělce?
– To je jedno – obraz nenajdete hotový.
Neodpovídám – to by mě přivedlo k tomu, říci mu hlouposti. Ale ai!… V přírodě obraz hotový nenajdu. Ach, to je tedy! Co to má znamenat?
Ale můj obraz je v mé hlavě. A příroda mi dodá prostředky k jeho provedení.
Je zřejmé, že nad vším tím musí vládnout jistý cit… Mám-li tento cit, půjde vše dobře – ale nemám-li ho, nedají mi ho žádné studie drapů. Tyto studie a jiné věci à la Tony mi mohou pomoci pouze k vytvoření korektního díla. A z toho bych byla zoufalá. Hrůza mě přepadá při pomyšlení, že ten dech bledosti a akademické nicotnosti mě ovlivní.
Potřebuji krajinu přibližně takovou, jakou snívám – a není složitá.
A potřebuji dvě ženy, které jsem našla. Jedna – ta hlavní – je úžasná. A ta druhá je rovněž dobrá. A pak? A pak je třeba někde na venkově zařídit pracovní zázemí a pěkné počasí pro malování postav. A krajina vznikne podle studií přivezených odtamtud.
A pak? Potíž je v tom, že to letos neudělám.
Budu moci tam jet teprve v listopadu – a neprovede-li se to celé tamtéž, bude třeba čekat do léta, aby se to dalo realizovat.
Teď mám v sobě jedno z těch hlubokých, nadšených, nesmírných přesvědčení, že to musí být krásné! A k tomu jistotu, že síly se desetinásobně zmnoží, pracuje-li se s láskou. Zdá se mi dokonce, že jistý elán může nahradit téměř vše. Podám vám toho důkazy.
Příklad… Už šest nebo sedm let na klavír nehraji. Jenže vůbec ne – jen tak pár taktů mimochodem [Slova přeškrtnutá: a třikrát týdně, jakési] – zůstávala jsem měsíce bez doteku, abych najednou hrála pět nebo šest hodin denně, jednou za rok. Za takových podmínek prsty přestanou existovat – a před lidmi proto nemohu hrát
a kdekterá slečna by mě předčila. Nu – ale jakmile uslyším mistrovské dílo, například Chopinův pochod nebo Beethovenův, a zachvátí mě, posedne touha zahrát ho – v několika dnech, za dva nebo tři dny, přičemž nehraji déle než hodinu denně, zvládnu ho zahrát naprosto dobře, stejně dobře jako kdokoli – jako Dusautoy, který získal první cenu Konzervatoře a který cvičí – a s přesvědčením, které on nemá a mít nikdy nebude.
Kdo je ten hlupák, který si dovolil říci, že Bastien je pouhý vykonavatel, výrobce dobré malby? Bastien je nejjemnější, nejsubtilnější, nejvnitřnější malíř. Vše, co udělal, je prodchnuto vytříbenou citovostí, pronikavou poezií.
Snad kromě brambor a žebráka… A i to…
Père Jacques je nádhernou symfonií podzimního lesa a dívčinka sbírající květiny je mistrovské dílo. Maluje pasáž jako ten nejsilnější malíř – a zároveň má v sobě jemnosti, rafinovanosti citu, pro které téměř potřebuje veškerou svou znalost a veškerou svou sílu, aby zůstal veliký.
Unavená mladá sedlačka sedící u kraje cesty, do jejíchž uší zpívají lásky – ta je plna nevýslovného citu a jemnosti…
Včera večer a dnes odpoledne jsme se účastnily bohoslužeb Svatého týdne v ruském kostele.

Poznámky

Pozn. překl.: Okcitánsky/provensálsky: „Co to je?" – Mariina hravá jazyková odbočka.