❦
Středa 25. dubna 1883
Mercredi 25 avril 1883
Výstava slavných portrétů zhotovených v letech 1783–1883.
Exposition, des portraits célèbres faits de 1783 à 1883.
Máma a já tam jdeme. Já v černých vlněných šatech ozdobených silnou širokou černou prýmkou. Šedý plstěný klobouk se šedým závojem kolem a šedou hrdličkou. Zkrátka – hlavní je, že jsme potkaly Saint-Marceaua desetkrát, a hodně se mnou mluvil, takže se mi zdá, že jsem zahrnuta štěstím.
Maman et moi y allons. Moi en laine noire garnie d’un gros et large galon noir. Chapeau de feutre gris à voile gris autour et une tourterelle grise. Enfin le principal c’est que nous avons rencontré Saint Marceaux dix fois et qu’il m’a beaucoup parlé et que par conséquent il me semble que je suis comblée.
Červenala jsem se hodně, hodně a pokaždé – a protože mi to náramně sluší, tím lépe.
J’ai rougi beaucoup, beaucoup et chaque fois et comme cela me va à ravir tant mieux.
Hovořily jsme také s Jideovými, s paní Randouinovou, a s kým ještě? S Hechtem. Ten nám dá katalog. O architektovi ani slova – jenže když jsme přišly, byl tam někdo, kdo se ho ptal: „Je tu Jules?“ Vidíte, slečno, že nejste jediná. Pak ho ztratíme a znovu najdeme až na konci, abychom s ním mohly mluvit o Saint-Marceauovi – na nějž hledíme z dálky, nebo spíše vůbec nehledíme, protože se tak bojím, aby si nemyslel, že ho sleduji nebo hledám, takže se stále odvracím a snažím se tvářit, jako bych se mu vyhýbala. A on vypadal, jako by nás hledal – ne zcela… ale přece.
Nous avons aussi causé avec les Jide, la Randouin et qui encore ? Hecht. Qui nous donne un catalogue. Je ne vous parle pas de l’architecte, lorsque nous sommes arrivées il y avait quelqu’un qui lui disait: est-ce que Jules est ici ? Vous voyez Mademoiselle que vous n’êtes pas la seule. Alors nous le perdons pour le retrouver vers la fin et lui parler de Saint Marceaux, que nous regardons de loin ou plutôt que nous ne regardons pas, car j’ai si peur qu’il ne croit que je le regarde ou le cherche que je me détourne tout le temps et tâche d’avoir l’air de l’éviter. Et lui a eu l’air de nous chercher pas tout à fait... mais enfin.
Konečně si sedám na lavičku – a on ještě přijde na chvíli pohovořit, než odejde. Architekt i on stojí přede mnou a všichni tři se smějeme. Architekt a já nečitelné, máme si pohovořit o adresách, o něž jsem požádala před několika dny – a možná proto, že trochu prokoukl hru… Neboť věci, které jsme si říkali, nebyly k smíchu.
Enfin je vais m’asseoir sur une banquette et il est encore venu causer un instant avant de sortir. L’architecte et lui debout devant moi et alors nous avons ri tous les trois. L’architecte et moi Illisible, nous avons à causer des adresses demandées par moi il y [a] quelques jours et peut-être parce qu’il s’est aperçu un peu du manège... Car les choses que nous disions ne prêtaient pas à rire.
Nakonec nás opouští a odchází ke svému cukráři, na jehož adresu se ho architekt ptá. Ten člověk musí být polichocen – Émile mu dozajista napsal ve svém dopise, že tato mladá dáma zbožňuje jeho talent. Pak si s sebou bereme Julesova bratra, abychom měly s kým po cestě mluvit o Julesovi a o Generálovi. Ach! Jsem z toho úplně pryč – jsou to nekonečná zbožňování a dětinské radosti. Nu, víte – řeknu mu: „Jules je přátelství, Saint-Marceaux je láska. Miluji Julese šíleně přátelskou láskou – být jím milována přátelsky by mi bylo drahé, drahé, drahé. Zatímco ten druhý…“
Enfin il nous quitte pour aller chez son pâtissier dont l’architecte lui demande l’adresse. Il doit être flatté cet homme, Emile a dû lui dire dans sa lettre que cette jeune personne adore son talent. Enfin nous amenons le frère de Jules avec nous pour avoir à qui parler en chemin de Jules et du Général. Ah ! je suis tout à fait partie, ce sont des adorations et des enfantillages sans fin. Non, vous savez, je lui dis, Jules c’est l’amitié, Saint Marceaux c’est l’amour. J’aime Jules à la folie d’amitié, être aimée d’amitié par lui me serait précieux, précieux, précieux. Tandis que l’autre...
„A vy – vy jste mým důvěrníkem.“
Et vous, vous êtes mon confident.
A oni dva. Jsou přece tak malí, že když jednoho postavíme na druhého, sotva by z nich byl jeden… Vzorný bratr se ohradí: „Jules není tak malý!“ Ale jděte – je docela malý.
Et eux deux. Enfin ils sont si petits qu’en les mettant l’un sur l’autre ça en fait un à peine... Alors le frère modèle se récrie, Jules n’est pas si petit que ça ! Allons donc il est tout petit.
Ale má vlasy! To je pravda – a Generál nemá! To je také pravda. Když mi architekt pomáhá smát se Julesovi, jsem nadšena – zdá se mi pak, že Jules sám je spoluviníkem.
Mais il a des cheveux ! Ça c’est vrai et le Général n’en a pas ! C’est encore vrai. Quand l’architecte m’aide à rire de Jules je suis enchantée, alors il me semble que Jules en est complice.
Ale jsou-li mé hlouposti přijaty s jistou zdrženlivostí, rmoutí mě to – myslím si tehdy, že Jules nechce, abych se o něj starala.
Mais si mes bêtises sont reçues avec une certaine réserve ça me chagrine, car je crois alors que c’est que Jules ne veut pas que je m’occupe de lui.
Zkrátka – řekněte mu, dobře mu vysvětlete, že tím druhým je láska, ale že on sám je tím nejdražším přátelstvím – a že zítra večer na něj budeme myslet v okamžiku, kdy vstoupí do Paříže.
Enfin dites-lui, prévenez-le bien que c’est l’autre, l’amour, mais qu’il est lui l’amitié la plus chère et que demain soir nous penserons à lui au moment où il entrera dans Paris.