Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Čtvrtek 12. dubna 1883

Jsou dny, kdy slyším hůř… A tehdy je člověku do útěku, do šílenství.
Včera přišly dva telegramy z Poltavy. Otec je velmi nemocen. Čekáme na další telegram a maminka pravděpodobně odjede dnes večer. Upadla do tak hlubokého zoufalství… [Slova začerněna: věřit, že ho opravdu miluje] navzdory všem chybám… Vzít se bez lásky nebo s malou, zůstat odloučeni dvacet let, znovu se setkat a milovat se. On byl vždy zamilován, ale pokud jde o maminku – to jsou teprve poslední tři roky. Možná umře. Inu, přece – není to povaha, která by se dala mít ráda.
Je zlý a záludný.
Když jsem poprvé jela do Ruska, před šesti lety, bylo mi sedmnáct let – zkoušel narážet na maminčin účet, věci opravdu ohavné a o to hanebné, že to byly lži. Lži absurdní a nemožné. Konec konců, i kdyby to byla pravda, byl by poslední, kdo by to měl říkat. Narodila jsem se v sedmém měsíci, věřili, že nepřežiji dvě hodiny, a přes veškeré zvyklosti a…
[Dolní část stránky poškozena]
… příběhy, že jsem se narodila v termínu, naprosto. A protože se zřejmě bál, že jsem tomu nerozuměla, zopakoval to znovu: tys se narodila v termínu, jako každý, ale po svatbě je pravda že maminka… Pak, protože jsem dávala najevo, že mi to nijak nevadí, začal mi vyprávět, jak trávili čas, když byl zasnoubený a jak jednoho večera prodleli v…
[Dolní část stránky poškozena]
… jako velmi čestný člověk.
Neplacený úředník, milý, marnotratný – je u nich milován. K tomu ještě malí Eristoffovi. Slečna Bashkirtseffová se provdala za Eristoffa, vdovce se třemi dětmi, dvěma chlapci a dívkou.
Děti jsou po knížecí smrti u nevlastní matky v Gavronzi, kde bydlí také jakýsi Alfons – Ital sebraný z ulice v Neapoli – a francouzská herečka. S touto herečkou vycházela malá princezna ve věku deseti a dvanácti let, a tatínkova polosvětská přítelkyně oslovovala dívku: má malá Nadina – byla jí skoro vychovatelkou. Co se Alfonse týče, princezna se ho pokusila vydávat za Michkova vychovatele, ale ten – ač mu bylo třináct let – způsobil takový povyk, že od toho museli upustit.
Ta ohavná narážka, o níž jsem právě mluvila, má své vysvětlení v pohrdání, jež dědeček a babička chovali ke svému zeťovi. Vyrůstala jsem v těchto představách – stále se mluvilo o absurdním maminkině sňatku, o otcově nicotnosti, o uvolněných mravech té rodiny – a tehdy chtěl udeřit tímto způsobem, aby mi dal najevo, že měli příliš velké štěstí, že si ji vzal atd… Inu, není to rys hodný obdivu.
Konečně, pokud se maminka stane vdovou, nepůjdeme na korunovaci, zůstanu nepřetržitě malovat a protože hluboký smutek zakazuje vycházení, budu se moci starat o pravou stranu. Udělám si žluté místo, bude-li to potřeba.
To jsou samé výhody. A pro pozdější dobu – za rok si opatříme oporu na vyslanectví.

Poznámky

Alphonse: slangový výraz 80. let 19. století pro vydržovaného muže či mužského příživníka, odvozený z titulní postavy hry Alexandra Dumase mladšího Monsieur Alphonse (1873). ↩