Středa 11. dubna 1883

Canrobertovi nás vedou navštívit ateliér Francesquiho, pak jdeme spolu do Musée des Arts Décoratifs, pak na čaj k Canrobertovým. Francesqui má talent a je dobrý a milý, ale… V Arts Décoratifs jsem viděla zmenšeninu Arlekýna od Saint-Marceaua. Ještě nikdy mě umění nerozrušilo do té míry. Vše mizí, vše se stírá. Malba? Co je malba! Bída, nesmysl, podvod, úpadek. Je nemožné, aby Saint-Marceaux nebyl jednou zařazen mezi největší. Tvoří málo, protože… řemeslníci pro něj nepracují. Příliš miluje své umění. Kde je kritik, který by o Arlekýnovi psal jako filosof a literát? Théophile Gautier je mrtev. A Wolff je příliš kramářský a ateliérový. Arlekýn je nejen provedením bez soupeře, ale je to dílo vysoké filosofie – nejucelenější, nejjemnější, nejduchaplnější, nejvelkolepější obraz nadřazeného ducha, jenž před sebou vidí míjet neřesti, směšnosti, hanebnosti tohoto světa. Tato socha by mohla být mistrovské dílo už svým provedením, ale myšlenka, kterou vyjadřuje – spíše myšlenky –, je absolutně [Slovo začerněno: geniální] úrovně. Je to nejvyšší výraz duchaplného a satirického génia. Je to jemné a je to velkolepé. Je to svěžestí a silou tvarů… Nenucená elegance, jež vám bere dech. Jsem tedy jediná, kdo chápe vše, co tento velký umělec vložil do svého díla?! Je možné, aby lidé vnímali pouze proporce, pózu, řemeslo, obratnost?
Julián mi říkal: kolik talentu vyplýtváno na tuto věc, a proč?
Podívejte, zdá se mi, že stačí… Ne, všichni osvícení lidé to musí pochopit. Podívejte se na Falguièra – je to velmi krásné, je to tělo, jsou to krásné tvary. Je to velmi velký talent.
Pak jděte k Saint-Marceauovi a vraťte se znovu k Falguièrovi. A zakusíte pocit prázdnoty, mdloby – jako když se díváte na dekorativní panely Clairina po obraze Bastienově-Lepageově. Po Arlekýnovi vše vypadá povisle.
Vznešená alegorie se chvěje, vibruje. Svaly se zachvívají pod kousky přiléhavého kostýmu. Smeje se pokřiveně, posmívá se, ruce zkřížené a palice v ruce – vysmívá se lidstvu.

Poznámky

Arlekýn (L'Arlequin): proslulá bronzová socha (1879) od Reného de Saint-Marceaux (1845–1915), zobrazující arlekýna z commedie dell'arte v póze posměšné nadřazenosti.