Neděle 8. dubna 1883

I kdyby to bylo jen ze zvědavosti. Protože konec konců vím jen o tom, co se odehrávalo u mě, a ráda bych viděla rub. Co si myslel on?
Pokládal mě vůbec za hezkou?
Řekl tedy své důvěrné přítelkyni… Co? Že jsem do něj byla zamilovaná? Jak by to byl mohl vědět, když jsem to nevěděla sama? Čím by se byl chlubil? Je tedy pravda, že to vše je něco, co má váhu v mém životě.
Zkrátka… Vídali jsme se osmnáct měsíců a sotva jednou za měsíc. Zaměstnávala jsem ho tedy? Anebo vše pochází z těch dopisů a naléhání v době jeho sňatku? Ano, vše musí pocházet odtud. Bez toho by nebyl nikdy nic věděl.
Bavil se tedy tím, že ukazoval ty anonymní, ale málo zastřené dopisy, protože hned poznal… A já je psala téměř bez přesvědčení –
Opravdu nikdy nevím, jestli mě něco uchvátilo doopravdy… Snad kromě obrazů, a i tak bývají chvíle… Dosud… Zdá se mi, že mohu klidně žít bez něj, ale nechtěla bych žít s jiným, kdybych neměla naději, že ho jednou znovu potkám…

Poznámky

„Gouvernante intime“ (důvěrná hospodyně): diskrétní eufemismus pro vydržovanou milenku – zde paní Presseqovou. ↩