Středa 4. dubna 1883

Šest pouličních kluků v hloučku, hlavy téměř u sebe. Jen po pas.
Nejstarší má tak dvanáct let a ten nejmenší šest. Ten největší, viděný téměř zezadu, drží hnízdo a ostatní se dívají v různých přirozených pózách. Šestá je čtyřletá dívčinka, viděná zezadu, s hlavou zdviženou a rukama zkříženýma za zády.
Podle popisu to zní obyčejně, ale ve skutečnosti tvoří ty hlavy dohromady cosi neobyčejně zajímavého.
na okraji Gabriel mi píše dvanáctistránkový dopis a posílá vzorky tureckých látek, o které jsem ho před dvěma měsíci žádala. Večer jdeme na soaré k paní Hochonové, přítelkyni maršálové, která nás nechala pozvat. Je k nám opravdu milá a maršál taky, a ta malá, s níž jsme celý večer skoro nerozlučně. Generál Fleury a jeho žena.
Paní Lemairová. Mnoho umělců. Cabanel, jehož už znám, a Francesqui, kterého mi představují a jenž, předem připraven Canrobertovými, je naprosto dokonalý. Cabanel a on mluví o medaili… za pastel. Já bych byla raději za malé čestné uznání, ale za malbu… Každopádně to vše je velmi dobré.
Massenet hrál na klavír a de Granier zpívala.

Poznámky

Pozn. red.: Zde vzniká první náčrt obrazu Un meeting (1884, olej na plátně, 193 × 177 cm), jejího jediného příspěvku na Salon roku 1884 a nejznámějšího z jejích děl. Visí v pařížském Musée d’Orsay (inv. č. RF 442). ↩