❦
Úterý 3. dubna 1883
Mardi 3 avril 1883
Bylo to zbytečné – je přijata. Byl to omyl a necháváme ji na večeři.
C’était inutile, elle est reçue. C’était une erreur et nous la gardons dîner.
Je krásně, cítím v sobě sílu, věřím, že dokážu krásně malovat.
Il fait très beau, je me sens une force, je crois que je puis faire de la belle peinture.
Cítím to, jsem si jista.
Je le sens, j’en suis sûre.
Slunce, jaro, čerstvý vzduch. To je nejkrásnější roční doba. V létě je třeba utíkat před horkem a v zimě před mrazem, v létě jsou krásná jen rána a večery, ale teď je to ráj – a kdo toho nevyužije k malování v plenéru, dopouští se opravdu hříchu. Takže zítra…
Le soleil, le printemps, le grand air. Voilà la plus belle saison. L’été il faut fuir la chaleur et l’hiver le froid, l’été il n’y a de beau que les matins et les soirs, mais à présent c’est un paradis et si on n’en profite pas pour peindre en plein air on est bien coupable. Aussi demain...
Engelhardtovi a Faleyeffovi na večeři. I Alice; říkáme spolu hlouposti o Bastienovi-Lepageovi. A Jules? Je zdráv. Ta stará Mackayová1 je ale ošklivá! Nebo: jaký talent! Co asi dělá teď, jak myslíte? Večeří. Anebo ta písnička: je mladý, je krásný, má talent. To jsou nejněžnější výrazy, jimiž o Cocovi mluvím. A stala se z toho říkanka, kterou pěstují všichni domácí přátelé. Sotva někdo začne: „Je mladý…“, ostatní přidávají: „Je krásný, má talent.“
Les Engelhardt et les Faleyeff à dîner. Alice aussi, nous disons des niaiseries sur Bastien-Lepage. Et Jules ? Il va bien. Estelle laide la mère Mackay ! Ou bien: quel talent ! Que croyez-vous qu’il fasse à présent ? Il dîne. Ou bien la scie de: il est jeune, il est beau, il a du talent. Ce sont les termes les plus tendres que j’emploie à l’égard de Coco. Et c’est devenu une scie que tous les habitués cultivent. Et sitôt qu’on dit: il est jeune..., d’autres ajoutent: il est beau, il a du talent.
Cítím v sobě sílu zachytit to, co mě upoutá.
Je sens en moi la puissance de rendre ce qui me frappe.
Cítím novou sílu.
Je sens une force nouvelle.
Důvěra v sebe, která schopnosti ztrojnásobuje. Zítra se pustím do obrazu, jenž mě okouzluje, a pak později, na podzim, pro deštivé dny, do dalšího, rovněž velmi zajímavého. Zdá se mi, že teď každý tah dopadne přesně tam, kam má, a cítím z toho nesrovnatelné opojení.
Une confiance en moi qui triple les facultés. Je vais entreprendre demain un tableau qui me charme puis plus tard, en automne, pour le mauvais temps, un autre très intéressant aussi. Il me semble que maintenant chaque coup va porter et j’en éprouve un enivrement incomparable.
Poznámky
„La mère Mackay“ – paní Mackayová, přítelkyně Julese Bastiena-Lepage; nikoli Louise Mackayová, manželka amerického stříbrného magnáta Johna W. Mackaye. ↩