❦
Neděle 1. dubna 1883
Dimanche 1er avril 1883
Dnes ráno jdu s Brisbane (Alicí) do Louvru. Ne že by byla kdovíjak zajímavá, jako by byla třeba Breslau – nevyměňujeme si myšlenky; ale je to dobrá duše, dost inteligentní, poslouchá mě a já přemýšlím nahlas. Je to jakési cvičení. Mluvím o tom, co mě zaměstnává a co bych si přála. O Bastienovi přirozeně, který zaujal obrovské místo v mých rozhovorech s Juliánem i Alicí… Nesmírně miluji jeho malbu a budete mě pokládat za slepou, když vám řeknu, že ta stará zadýmená plátna Louvru mi s potěšením připomínají živé obrazy obklopené vzduchem, s mluvícíma očima, s ústy, jež se chystají otevřít. Ale to je dojem tohoto rána – nepovažuji ho za definitivní.
Je vais au Louvre ce matin avec Brisbane (Alice). Ce n’est pas qu’elle soit très intéressante comme eut été Breslau par exemple, il n’y a pas échange d’idées; mais elle est bonne enfant, assez intelligente, elle m’écoute et je pense tout haut. C’est un exercice. Je parle de ce qui me préoccupe et de ce que je désirerais. De Bastien naturellement qui a pris une place énorme dans mes conversations avec Julian et Alice... J’aime sa peinture extraordinairement et je vous paraîtrai bien aveugle si je vous dis que ces vieilles toiles enfumées du Louvre me font penser avec plaisir aux peintures vivantes entourées d’air, aux yeux parlants, aux bouches qui vont s’ouvrir. Enfin c’est l’impression de ce matin, je ne la donne pas pour définitive.
Kašlu, a přestože nevidím, že bych hubla, zdá se mi, že jsem nemocná. Jenže nechci na to myslet. Ale proč mám tedy tak kvetoucí vzhled? Nejen barvou pleti, ale i tvarově?
Je tousse et sans que je me vois maigrir il me semble que je suis malade. Seulement je ne veux pas y penser. Mais pourquoi alors ai-je un aspect si florissant ? Non seulement de couleur mais de dimensions ?
Hledám příčinu svého smutku a nic nenacházím, jen snad to, že za čtrnáct dní jsem toho moc neudělala. Ta socha, která padá, rozpadá se, praská – to všechno mi sebralo nekonečně mnoho času.
Je cherche la cause de ma tristesse et je ne trouve rien, si ce n’est que je ne fais pas grand chose depuis quinze jours. La statue qui tombe, se détraque, se fend, tout cela m’a fait perdre un temps infini.
Zítra v jednu hodinu znovu začínám pracovat – jinak nejsem sama sebou.
Demain à une heure je recommence à travailler sans cela je ne me retrouve pas.
Trochu mě mrzí, že ten pastel je tak dobrý a malby jsou prostě dobré. Nu, teď mám pocit, že dokážu malovat stejně dobře, a uvidíte!
Ce qui me vexe un peu c’est que ce pastel soit si bien et que les peintures soient simplement bien. Eh bien je me sens en état de peindre aussi bien que ça à présent et vous verrez !
Nejsem smutná, mám prostě horečku a obtíže s dýcháním. Ta pravá plíce, která… postupuje.
Je ne suis pas triste, j’ai simplement la fièvre et de la peine à respirer. C’est le poumon droit qui... progresse.
A vy bláhová, vidíte se takříkajíc hořet a nic neděláte! Vesikatoria?1 Žlutá místa po rok nebo dva?! Ale co jsou dva roky v porovnání se životem, zdravím, prací?
Et folle que vous êtes, vous vous voyez pour ainsi dire brûler et vous ne faites rien ! Des vésicatoires ? Des taches jaunes pendant un an ou deux ?! Mais qu’est-ce que deux ans auprès de la vie, de la santé, du travail ?
Ach, vida. Nepotřebuji to ani tak moc – to rameno2 – a dá se to tak dobře zařídit… Nu a co tedy? Nu, člověk si vždy myslí, že to samo přejde…
Ah ! voilà. Je n’en ai même pas grand besoin de cette épaule et on peut si bien s’arranger... Eh bien alors ? Eh bien alors on croit toujours que ça passera comme ça...
Poslaly jsme portréty architektovi3. Moje fotografie je hezká, ale vypadám jako šílená. Ofélie?
Nous avons envoyé les portraits à l’architecte. Ma photographie est jolie mais j’ai l’air d’une folle. Ophélie ?
Dnes večer jdeme k paní Kanchinové, tancuje se.
Nous allons ce soir chez Mme Kanchine, on danse.
Mám úspěch, ale nebaví mě to.
J’ai du succès, mais ça ne m’amuse pas.
Poznámky
Pozn. překl.: Vesikatoria — puchýřové náplasti přikládané na kůži jako protidráždění při plicních nemocech; zanechávaly žluté skvrny, jichž se Marie obává. ↩
Ramenem míní místo, kam by se přikládaly vesikatorické náplasti. ↩
„Architektem“ se míní Émile Bastien-Lepage, bratr malíře Julese Bastiena-Lepage. ↩