Sobota 31. března 1883

Tonyho dopis pochopitelně hraje velkou roli, ukazujeme ho všem. Nervo mi posílá blahopřejný telegram.
Engelhardtovi, Tchernitsky, po domácku Cerny, na večeři, pak slečna de Miranda s otcem. Ten Miranda, před třemi lety přidělen ke španělskému vyslanectví, prožil různé nezdary, bídu, nevím co všechno – byla chvíle, kdy se úplně potopil, a ještě se nevynořil, jenže máma pokládá za správné být laskavá k lidem v tísni. Za dobrou odměnu, Pane.
Ale ráno jsem byla u Juliána, dát si opakovat ty pěkné věci. Bouguereau mu prý řekl: „Máte jednu Rusku, která poslala něco, co není špatné, není špatné.“ „A víte,“ dodal Julián, „z Bouguereauových úst je to ohromné – pokud nejde o jeho vlastní žáky.“ Zkrátka prý dostanu něco jako čestné uznání.
Beru malou Brisbane k sobě, její kresba byla odmítnuta.
Nebyla o nic horší než jiné práce, ale nikdo se nenamáhal ji prosadit. Zkrátka je to mrzuté.
A nejsem veselá, přestože tento úspěch jsem nečekala a člověk bývá tak šťastný z příjemného překvapení…

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „vulgo“. ↩
Pozn. překl.: V originále ironicky: „À charge de revanche Seigneur“ — doslova „za oplátku, Pane“, tj. naděje, že se laskavost vrátí. ↩