Pátek 16. března 1883

Obléknu se a jdeme na návštěvy k Gaviniům, k Canrobertovým, Poleyffovým, baróně Légouxové, hraběnce Durosové. U paní Légouxové jsem si myslela, že jsem v salonu „jedné z pařížských královen" Balzaca. Zcela velká elegance. Ta žena čtyřiceti let je nádherně krásná — když jsme přišly, byl tu jen pan Guy de Marcilly, mladý muž dost ošklivý, ale s výrazem inteligentním, jenž je jejím oblíbencem. Kdyby Balzac žil, zbožňovala bych ho jako Boha.