Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pondělí 5. března 1883

Dopřála jsem si potěšení mluvit celý večer o velkém Bastienovi s jeho skromným bratrem. Ten civil mi [řekl] o nás tak příjemné věci, že k němu pociťuji sympatie.
Když lichotí světáci, člověk si toho nevšímá — a umělci se vůči světákům chovají velmi často, téměř vždy, jako světáci: říkají komplimenty, o nichž myslí jen polovinu nebo nic. Ale existují lidé upřímní, prostí, čestní — jako třeba bratr velkého muže.
Ten nelže. Zvlášť ke mně, jíž si váží navzdory svému poněkud omezenému chápání. Jenomže člověk je lichotkami zdvořilých lidí tak znechucen, že už nevěří ničemu — a přece věřím pravému Bastienovi a jeho skromnému bratru. A pravý Bastien říká, že jsem velmi nadaná a že s talentem, který již mám, mohu dělat zajímavé věci. Bratra ostatně beru jako ozvěnu a odraz pravého.
Ten pravý říká, že je škoda, že mrhám talentem na důvtip. Rozčiluji se pro radost vyprávět vtipné věci... Ale všechno jedno — ten malý mi dnes večer říká tolik povzbudivých věcí, že jsem uchvácena.
Ten výborný hoch říká, že by byl mrzutý, kdybych nic nedělala — přilnul k mému talentu, vložil do toho svou sebeúctu. Věří mi. To vždy potěší. Nakonec si myslí, že s tím, co vím, mohu jakoukoliv věc ztvárnit tak, abych měla úspěch. A co je dobré — shledává můj malý obraz namalovaný v Mont-Dore před dvěma lety velmi dobrým. Říká, že poslaný tak, jak je, by byl velmi dobře přijat a měl by i úspěch — ale na mém místě by ho předělal a že s tím, co teď umím, by mohl být nesmírně zajímavý.
Je to prý dobře cítěno, pravdivé, nebanální, poetické...! Je přímo děsivé, kolik to má předností...
A nakonec — možná se mýlí, ale je jistě upřímný. Připisuji mu přesto úsudky „moderní“, v proudu doby — a zároveň snad proto správné a skutečně umělecké. Odraz bratra, jenž je umělec hluboký, upřímný, veliký a nesrovnatelný. Chápete — tak zdůrazňuji jejich přednosti a jejich upřímnost, natolik jsem nadšena. A vážně — upřímných lidí je tak málo! Skutečně — a kteří chápou umění; to je vzácné. Zkrátka — budu klevetit, dokud... Ráda bych přilákala pravého Bastiena do našeho důvěrného okruhu.
Jak buď jak buď — ten skromný, těžkopádný, ošklivý a v osmadvaceti plešatý architekt, romantický a citlivý navzdory svému zevnějšku — architekt mi dal víru v sebe samu, jež mi může velmi prospět. Nelze nic dělat, nevěří-li člověk v sebe.