Středa 28. února 1883

Paní Canrobertová a její dcera přicházejí se podívat na můj obraz — a pak jdeme domů na čaj a poslouchat hodinu perspektivy, kterou nám přednáší Bastien-bratr.
Ten opičák musí být nadšen — malá Canrobertová, Alice a já jako žákyně. Zatím maréchálka hovořila s maminkou v zadní části ateliéru. Jsem nadšena, že paní Canrobertová je k nám tak milá — stojí za víc než Charettovi, kteří nikdy nepřišli v sobotu; manželka maréchála Canroberta jistě stojí za víc než manželka papežského generála Charetteho.
A ta dívka je nesmírně inteligentní — složila zkoušky na radnici. Zkrátka jsem plná sympatií k lidem, kteří lichotí mé sebeúctě.
Nelze si pomoci — člověk je téměř uchvácen, když ho velcí přijmou s půvabem. To přiznávám.
Obraz bude hotov zítra — strávila jsem na něm devatenáct dní. Kdybych nebyla přemalovala jednoho z hochů, bylo by hotovo už za patnáct. Ale vypadal příliš starý.