Neděle 11. února 1883

Měním plátno a začínám znovu. Jdu do kostela — to mi zabere dvě hodiny u obrazu! Začaté plátno jde do odpadu — začala jsem znovu včera večer a zdá se, že to jde.
Jsou to, jak jsem řekla, dvě děti, jdoucí do útulku nebo do školy — drží se za ruce; jedno je sotva šest let a druhé právě dovršilo čtyři. Pracuji na dvoře útulku, na čerstvém vzduchu, dobře zabalená.
Protože otec je velmi nemocen a maminka mi říká, že bych toho mohla litovat atd. atd. Kdyby zemřel, aniž bychom se usmířili, atd. atd.
Ostatně on mi opravdu nemůže dávat omluvy. Jdu tedy do jeho pokoje a pozdravím ho — a tím je vše řečeno.
Večeře u paní Kanchinové — málo lidí: Molinariovi, de la Ferrière a pan Garanay, děkan jakési fakulty, a jiní méně důležití.