Čtvrtek 1. února 1883

S jistým váháním se oblékám na zahájení výstavy akvarelů. Naštěstí budou s námi paní Gaviniová a Randouinová — sama s maminkou... za nic na světě.
Že by mě Bastien nepozdravil, nebo nějaká jiná pohana od ošklivé ženštiny, o níž mluvila Bailleulová. Paní de Bailleulová je žena podprefekta z doby Císařství, která se vrhla do hráčských salónů... U ní jsme se seznámily s Barovou, Bargiglovou atd. — ženy, od nichž bylo třeba se odpoutat, nepřítelkyně... Je stará, tučná, neforemná a má se za mladou a krásnou! Napudrované vlasy, zdravá a pevná pleť, pas tak dlouhý jako hlava a dvakrát tak široký... Myslím, že je nespokojena proto, že její přítelkyně ji vozí svými kočáry a vozí je do divadla, které jsme opustily, a my ji nikdy neprovázíme ve světských dnech... Tak mě tedy vystrašila a srdce mi bije pod živůtkem z šedého sametu... Ach! Rozkošný outfit — celý v šedém sametu, i klobouk. Živůtek drapovaný a sepnutý dvěma stříbrnými sponami. Krajkové žabó, šedé střevíce a punčochy — a zářivá tvář hned od vstupu... Neboť se na mě hojně dívají... To je tak příjemné. Večer, který mi nebe sesílá jako rozkošnou náhradu...
Nejprve Saint-Marceaux... Pozvala jsem ho bez úspěchu, jsem proto poněkud chladná — stále pod vlivem jakéhosi rozrušení, které mi působí tento velký umělec se shakespearovskou hlavou; on je naopak poněkud galantní. Jak bych si přála ho dobýt! Ale proč? Ach! No tedy... Je to muž, jenž pracuje nesmírně a vychází do světa jen velmi málo... [Zamazaná slova: ale chápu ho] — vždyť dělám já návštěvy? Jen když mi to přináší opravdové potěšení...
— Ale víte, já vás už nezvu...
— To je snad způsob, jak mě přimět přijít...
— Uvidíme...
A pak Bastien... Ach — Bastien je naprosto něžný, milý, laskavý...
Ach! Ale jsem tak překvapena, že ho vidím takto. Je to jako paprsek slunce... Naráz znovu nacházím sebejistotu, veselost, vervu...
A já, jež jsem po čtyřech vyměněných slovech chtěla odejít z důstojnosti... Téměř mě zadržel, čestné slovo; hovoříme několik minut. Byl nemocen, je velmi bledý, unavený — cosi smutného jako dítě...
On [Zamazané slovo: a rád by přišel, kdyby mu bylo dovoleno] odejít časně... Čekala jsem, že se na mě bude zlobit...
Co se týče architekta, kterého vidíme deset kroků dál — sděluje mi, že mi chystal napsat dlouhý dopis, aby se pozval se svým bratrem; pak jsme je k tomu zmocnily...
— Ach! Nepotřebuji vás — právě jsem ho viděla jeho samého.
— Ale já vám ho chci přivést...
— Napříště si to zařídím tak, aby přišel sám od sebe... Jsem spokojená.
— Přísahal mi, že nikdy nepůjde beze mě...
— Ach! Chcete projít v jeho stínu —
Ráda bych zůstala ještě... Vidět znovu Saint-Marceaua... Ale sněmovna zasedá nepřetržitě — bude se hlasovat o vyhnání knížat nebo o něčem podobném... Zasedání snad do dvou hodin ráno... Pomyslete, zdaž tam jdeme — zatím stále myslíme na Saint-Marceaua, jenž nedával najevo, že mě vidí, přitom mi hovořil, a na Bastiena, jenž se na mě tak hezky díval... Oči, jež lpějí... Víte, co tím míním... Zdálo se mi to snad. Proč ne — jsem dnes krásná.
Pomyslete, jak jsou ti ubozí poslanci šťastni, když kolem jedenácté přicházejí tyto čtyři tak elegantní dámy! Paul Leroux, Roy de Loulay, Gavini, Jolibois a jiní jsou zmobilizováni a vstupujeme do předsednické lóže... Cítím, že jsem dobře — ostatně se někteří ptali Gaviniho, kdo jsou ty hezké ženy... Odettino červené péro a moje šedé... Odette je čtyřicetiletá, ale ještě krásná... Pěkné řeči jsou u konce, hlasuje se, hlasuje se, hlasuje se; dva projevy... Jeden od Madiera de Montjan — ten starý republikán se mi líbí... O půlnoci je konec. Odhlasoval se Fabreův zákon... Nesmyslné... Odebrat knížatům hodnosti... Vypovědět nebo požadovat zřeknutí se nároků.
Ale pro dnešní večer to není podstatné... Jsem nadšena... Jenže myslím, že mě Cassagnac neviděl — to je mrzuté... Chtěla bych se mu ukázat v záři...
Víte, stále je to jen on... Ano, to je budoucnost...
Je mu teprve devětatřicet, v prosinci příštím čtyřicet... Lze čekat... Jaký to byl krásný večer... Umění a politika a slavní muži... Vracím se domů jako pomatená... Jako kdysi, když mě přepadávala taková nadšení a okouzlení bez dostatečné příčiny...