❦
Středa 8. listopadu 1882
Mercredi 8 novembre 1882
Zešílím! Zbývají mi pouhé čtyři měsíce do Salonu... Připravila jsem se na to? Potřebovala bych šest měsíců, abych se vzpamatovala!
Je deviendrai folle ! Il ne me restera que quatre mois avant le Salon... M’y suis-je préparée. Il me faudrait six mois pour me remettre !
Nikdo nechápe, do jakého stavu mě to uvádí. Je z toho člověk doslova bez sebe! A nikdo tady to nechápe! Tito lidé jsou odporní, nejsou z mého světa. Jsou na sto tisíc mil vzdáleni od tušení, co by to mohlo být — láska k umění nebo prostě ctižádost!
On ne comprend pas l’état ou cela me met. C’est à en devenir folle, littéralement ! Et personne ici ne comprend cela ! Ces gens sont ignobles, ils ne sont pas de mon espèce. Ils sont à cent mille lieues de se douter ce que cela pourrait bien être que l’amour de l’art ou simplement l’ambition !!
Člověk by si nejraději rozbil hlavu o kámen. Myslí si, že žiji, že existuji! Že to takhle může pokračovat. Zdá se jim přirozené, že jsem se ještě nezabila; myslí si, že se musím bavit — a ta myšlenka mě naplňuje nevýslovnou zuřivostí. Oh, už sem nikdy nepřijedu. Nikdy, nikdy, neztratím ani jediný den. Ah, jaká to lekce! Kde je to vzrušení, které by mohlo nahradit intelektuální rozkoše, o které se ochuzuji, jaký je to Pomar, který zaslouží...
C’est à se briser la tête contre une pierre. Ils pensent que je vis, que j’existe ! Que cela peut durer. Ils ont l’air de trouver naturel que je ne me sois pas encore tuée, ils trouvent que je dois m’amuser et c’est cette pensée qui me met dans des rages inexprimables. Oh ! je n’irai plus jamais ici. Jamais, jamais, je ne perdrai plus un jour. Ah ! quelle leçon ! Où est l’inquiétude qui peut remplacer les jouissances intellectuelles dont je me prive, quel est le Pomar qui mérite...
Oh, nikdy, nikdy, nikdy.
Oh ! jamais, jamais, jamais.
Že křičím, to není proto, že bych neuspěla — vskutku nelze říct, že jsem propadla, spíš naopak... Jenže můj život je tam, tady zešílím.
Si je crie ce n’est pas parce que je n’ai pas réussi, car véritablement on ne peut pas dire que j’aie échoué, mais presque au contraire... Seulement ma vie est là-bas, ici je deviendrai folle.
A pak, ó bláhová, imbecilní, hloupá a nevědomá, domýšlivá a pitomá — jsem tím vším, protože bych přece dobře měla vědět, že Pomara nikdy nenajdete hledáním, to se stane samo od sebe; ale nebudu-li pracovat, zbyde mi jen zemřít — a k cíli se dopracujete jen neustálou a soustavnou prací. Už nevím, co říkám.
Et puis ô folle, imbécile, stupide et ignorante, présomptueuse et bête, je suis tout cela, car je devrais bien savoir que l’on ne trouve jamais en cherchant des Pomar, ça se fait tout seul, tandis que si je ne travaille pas, je n’aurai qu’à mourir et on n’arrive qu’en travaillant sans cesse et d’une façon suivie. Je ne sais plus ce que je dis.
Šly jsme oplatit návštěvu paní a slečně Mollerovým, které bydlí u gubernátora; ten přišel hned do salonu a je prý inteligentní. Pak jsme navštívily pana a paní Abazaovy — Abaza je bývalý milionář, jehož dům v Poltavě se velmi podobá paláci. Je tam dokonce i carrarský mramor a obraz Ajvazovského1.
Nous sommes allés rendre leur visite à Mme et Mlle Moller qui habitent chez le gouverneur qui est venu tout de suite au salon et qui est à ce qu’on dit intelligent. Puis chez M. et Mme Abaza, Abaza est un ci-devant millionnaire et dont la maison à Poltava ressemble fort à un palais. Il y a même un marbre de Carrare et un tableau d’Ayvosonsky.
Večer v divadle, amatérské představení, sál plný, sedíme ve dvou lóžích. Paní Abazaová a slečna Mollerová nás přijdou navštívit a pak jdeme se podívat po kuloárech — takový je zvyk; já proto, abych vypadala dobře, protože loni mě v divadle viděli v cestovních šatech a velmi ošklivou. Je tu kdekdo i nikdo.
Ce soir au théâtre, spectacle d’amateurs, la salle est pleine, nous sommes dans deux loges. Mme Abaza et Mlle Moller viennent nous voir et puis nous allons voir dans les couloirs, c’est reçu; moi pour me faire bien voir, parce que l’année dernière on m’a vue au théâtre en robe de voyage et fort laide. Il y a tout le monde et personne.
A pak.
Et puis.
Poznámky
Ivan Ajvazovský (1817–1900): rusko-arménský malíř mořských krajin, nejproslulejší ruský umělec své doby. ↩