❦
Pondělí 6. listopadu 1882
Lundi 6 novembre 1882
Odjeli jsme včera a teď jsme v té odporné Poltavě.
Nous sommes partis hier et nous voilà dans cet ignoble Poltava.
Tatínek — říkám tatínek, protože je to krátké, nikoli z náklonnosti — tedy tatínek, velmi stísněný peněžními obtížemi a velmi nemocný, nás trýzní zdržením. Klidně bychom bez něj odjely, jenže by se říkaly hanebnosti, protože je opravdu velmi nemocný.
Papa, si je dis papa c’est que c’est court mais nullement par affection, donc papa très embarrassé d’argent et très malade nous martyrise lenteurs. Nous aurions bien filé sans lui mais on dirait des abominations parce qu’il est très malade.
Nikdo by nepochopil, jaká je to pro mě muka ztrácet tolik času, a zoufalství, které z toho plyne. Ah, je to naposledy, přísahám. Nu což.
Personne ne comprendrait quelle torture c’est pour moi de perdre tant de temps et le désespoir qui peut en résulter. Ah ! c’est bien la dernière fois, je le jure. Enfin.
Ví, jak moc chci odjet, a aby dokázal, že mě neposlouchá, dělá obtíže a scény. Nechal svá zavazadla v Gavronzy a jeho komorník nemá pas... Jistě nechápe, jak důležité ty průtahy pro mě jsou — ano, chci věřit, že to nechápe. Je přísloví, které říká: posadíte-li vepře ke stolu, dá všechny čtyři nohy do mísy. Protože jsem přijela a čtyři týdny jsem byla milá, představuje si, že to může trvat věčně a že já budu jezdit do zahraničí jen tak příležitostně.
Il sait à quel point je veux partir et pour prouver qu’il ne m’obéit pas il fait des difficultés et des histoires. Il a laissé son bagage à Gavronzy et son valet de chambre n’a pas de passeport... Certainement il ne comprend pas de quelle importance ces retards sont pour moi, oui je veux croire qu’il ne le comprend pas. Il y a un proverbe qui dit que si vous asseyez un cochon à table il mettra ses quatre pattes dans les plats. Parce que je suis venue et que j’ai été gentille quatre semaines il s’imagine que cela peut toujours durer et que je pourrai n’aller à l’étranger que de temps en temps.
Ah, ten hlupák, ten tupec, ten imbecil.
Ah ! le sot, l’animal, l’imbécile.
Odporná zapadlá díra, hrozní, špinaví a tupí obyvatelé, hrubí, nevědomí a zkorumpovaní. A všichni ti Rusové! Slovanské plemeno je falešné, je zbabělé1. Mluví se o ruské upřímnosti. To je dobrý vtip; Rusové jsou lstiví jako otroci, falešní a prolhaní pod rouškou „vezmi-si-celé-mé-srdce“ a s otevřeností, jejíž dno prohlédnete velmi rychle.
Ignoble trou de ville, horribles, sales et stupides habitants, grossiers, ignorants et corrompus. Et tous les Russes donc ! La race slave est fausse, est lâche. On parle de la franchise russe. En voilà une bonne plaisanterie; les Russes sont sournois comme des esclaves, faux et menteurs avec des apparences de prends-tout-mon-cœur et une expansion dont on voit bien vite le fond.
Ah, Bože můj, zmocňuje se mě šílený strach, že Paříž už neuvidím...
Ah ! mon Dieu il me prend des peurs folles que je ne verrai plus Paris...
Obědvali jsme u Alexandra a dny ubíhají bitím Michky, jemuž jsem dnes večer dala opravdovou facku. Je tu Alexandre, jeho žena, Étienne; Paul a jeho lepší polovička, Nicolas, Michka, Dina, její matka... Jsou to všechno více méně znesvářené strany, ale potkávají se u nás.
Nous avons déjeuné chez Alexandre et les journées se passent à battre Michka auquel j’ai donné ce soir un soufflet véritable. Il y a Alexandre, sa femme, Etienne; Paul et sa moitié, Nicolas, Michka, Dina, sa mère... Tout ça est plus ou moins brouillé ensemble mais on se rencontre chez nous.
Ah, chci pryč!
Ah ! je veux m’en aller !
Malba, pokrok, úspěch. Ah, ubohá, co pro to děláš! Ah, nebude to zadarmo, nezastřu to2, nebude to zadarmo!
Peinture, progrès, succès. Ah ! misérable que fais-tu pour cela ! Ah ! je ne l’aurai pas volé, je ne l’aurai pas voilé, je ne l’aurai pas volé !
Půvabný duch, ušlechtilá energie, železná vůle! Ah, mám to všechno — a dokazuje to snad jen ta strašná pomsta, kterou jsem si na světě vybrala, když jsem dvě hodiny před Paulem, jeho ženou, mámou a Dinou tvrdila, že Poltava je hnusné místo, že její obyvatelé jsou divocí a nebezpeční, že v Gavronzy se polévka vaří z psího čůrání, že vlasy místních jsou obydleny a že sestřenice gubernátora není nic jiného než Němka, která je jeho milenkou.
Charmant esprit, noble énergie, volonté de fer ! Ah ! j’ai tout cela quand il n’y aurait pour le prouver que la terrible vengeance que j’ai tiré de l’univers en disant pendant deux heures devant Paul, sa femme, maman et Dina que Poltava est un endroit immode, que ses habitants sont sauvages et dangereux, qu’à Gavronzy le potage est fait avec du pipi de chiens, que les cheveux des gens d’ici sont habités et que la cousine du gouverneur n’est qu’une Allemande qui est sa maîtresse.
Ostatně tito lidé to jistě nemohou pochopit... Paříž, elegance, sláva? K čemu to, nač to? Herci jsou sice slavní. Malíři jsou známí jen jménem — a co se týče jmen, uvádí se a zná se jen Rafael, a pak jsou tu olejotisky ruských čmáralů, jejichž talent je falešný, chudokrevný a prázdný jako ruský charakter.
Enfin sans doute ces gens-là ne peuvent pas comprendre... Paris, l’élégance, la célébrité ? Pourquoi faire, à quoi bon ? Les acteurs sont célèbres. Les peintres ne sont connus que de nom et en fait de nom on ne cite et on ne connaît que Raphaël, et puis on a des oléographes de barbouilleurs russes dont le talent est faux, mièvre et vide comme le caractère russe.
Pokud jde o eleganci, věří jen v eleganci charkovských3 švadlen, které mají „Módy z Paříže“, a naše šaty jsou „přehnané“, „přepjaté“ a „vskutku pro přijíždějící z Paříže nejsme dobře oblečeny“.
Quant à l’élégance ils ne croient qu’à celle des couturières de Harkoff qui a les « Modes de Paris » et les robes à nous sont « outrées », « exagérées » et « vraiment pour venir de Paris nous ne sommes pas bien mises ».
Jak by tedy někdo mohl pochopit, co trpím, když tu zůstávám se zkříženýma rukama nebo zaměstnána bitím Michky?
Comment voulez-vous donc qu’on comprenne ce que je souffre à rester ici les bras croisés ou occupés à rosser Michka ?
Poznámky
Marie se narodila roku 1858 v obci Gavronzy u Poltavy, svou tirádou tedy míří na vlastní krajany. Právě přijela do Poltavy, kde jí nemocný otec zdržuje návrat do Paříže, po němž touží; o dva odstavce dál nazývá dvouhodinový výlev téhož druhu, pronesený před rodinou, svou „strašnou pomstou“ světu. ↩
„Je ne l’aurai pas volé“ — „zasloužím si to“. Prostřední obměna „voilé“ může být přepsáním za „volé“. ↩
Charkov: velké město severovýchodní Ukrajiny. ↩