Neděle 5. listopadu 1882

Ale mýlí se, protože jsem tu ženu dobře viděla loni plakat a naříkat, když byla daleko od prvního miminka. Co by tomu bylo teď.
Ah, jak jsou tato stvoření nezajímavá! Neumějí se milovat, neumějí milovat své děti ani žít v míru. Pochopili a ovládli jen jednu věc: touhu vzít se. Pokud jde o zbytek! Kdyby to alespoň byly obvyklé příčiny svárů — koketerie, výdaje, lehkomyslnost, nevěra, žárlivost. Ale kdepak. Jsou tupí, jsou špinaví, jsou otravní a hádají se bez přestání.
A já — nesrovnatelná umělkyně a nevýslovná Pařížanka — si začínám libovat v drblení a jdu se rozplývat mezi tatínkem a mámou nad monstruozitami tohoto odpudivého domácího soužití.
Bude nutné čekat s odjezdem do úterý. [Slova začerněna: a tatínek není připraven] je třeba na něj počkat, protože je opravdu příliš nemocný na to, aby cestoval sám. Mě každý den přibývá šílenství z netrpělivosti. Bylo to šílené, chcete-li, toto cestování, ale koneckonců jsem to chtěla; jenže těch čtyři týdny uplynuly a nechci ztratit ani jediný den navíc. Myšlenka na příští Salon mě spaluje zevnitř.
A když pomyslím, že jsem vždy počítala s tím velkým zábleskem slávy kolem svého jména, s tou auréolou, která měla, která musí... Koneckonců tisíc hadů mi kousal srdce. Nemohu ani nacházet slova jako obvykle; jsem příliš úzkostná a příliš podrážděná, abych vám to vyprávěla. Jedině Bůh by mi mohl trochu pomoci...
Neumím chtít! Umím jen toužit. Ah, kdy konečně budu mít talent? Jméno malíře mě vykolejí, rytiny slavných obrazů mi způsobují palpitace a jméno Alberta Wolffa mi bere dech. Je to směšné, ale velmi smutné.
Je tu jeden ubohý člověk, který řezbuje ze dřeva a vytváří věci skutečně pozoruhodné, vezmeme-li v úvahu, že nikdy nic neviděl ani se nenaučil. Ve Francii by mu pomohli, tady je ztracen. Ptala jsem se ho a je tak smutný, že to bolí. Ráda bych se ho ujala, ale je mu dvaatřicet let a má děti... To je už pozdě.

Poznámky

Albert Wolff (1835–1891): vlivný umělecký kritik Le Figaro, jeden z nejvyšších soudců umělecké pověsti v Paříži. Jeho jméno se stalo synonymem oněch arbitrů slávy, po níž Marie tak naléhavě touží.