❦
Čtvrtek 19. října 1882
Jeudi 19 octobre 1882
Konečně je máme. Přijíždějí na oběd s Michkou.
Nous les avons enfin. Ils arrivent pour déjeuner avec Michka.
Starší Viktor je štíhlý, tmavovlasý, s velkým orlím nosem, dosti mohutným, a poměrně tlustými rty. Distingovaný a spíše sympatický. Mladší Basil je stejně vysoký, mnohem tučnější, velmi světlovlasý, s červeným obličejem, úskočnýma očima, s výrazem rváče, neposedný, bez zábran, surový a... Namouduši, ano — obhroublý. Nechala jsem si šaty od včerejška — krátké bílé vlněné šaty, krajně prosté. Dětské střevíčky z kozinky v odstínu staré červeně. Vlasy stočené a sepnuté dosti nízko nad šíjí. Nemám zrovna jeden ze svých zářivých dnů — ale nevypadám ani nijak nevýhodně. Protože je krásně, jdeme se projít na kopec, odkud je nádherné panorama — připomíná to okolí Toleda.
L’aîné Victor est mince, brun, un grand nez aquilin et assez gros, des lèvres assez épaisses. Distingué et plutôt sympathique. Le cadet Basile est aussi grand, beaucoup plus gros, très blond, le teint rouge, les yeux sournois, l’air batailleur remuant, en dehors, brutal et... Ma foi oui, commun. J’ai gardé ma robe d’hier, une robe de laine blanche courte et extrêmement simple. Des souliers à l’enfant en chevreau vieux-rouges. Les cheveux tordus et attachés assez bas au dessus de la nuque. Je ne suis pas dans un de mes jours éclatants, mais pas trop à mon désavantage non plus. Comme il fait tès beau on va se promener sur la montagne d’où le panorama est magnifique, cela ressembe à la campagne de Tolède.
Ti mladí muži hovoří jako lidé ze společnosti a ruští vojáci — velmi čistou francouzštinou a se všemi familiárními obraty naučenými u oněch dam. Jsou všichni mladí. Starší nemá ani třiadvacet let, tuším. Jsem velmi unavena tím, že jsem se musela celý den usmívat a hovořit — neboť tatínek je násilím zdržel na večeři, ačkoli ujišťovali, že mají důležitou poradu se správcem, který je toto léto provádí po jejich statcích. Ten venkovský zvyk zdržovat lidi je hloupý — trochu mě to tížilo. Jedna příhoda. Jejich kočí se opil — a prý je to tu pokaždé stejné — a tak kníže Basil jako by nic vyšel a ubohého člověka ztloukl pěstmi a kopanci, ostruhami. Neběží z toho mráz po zádech? Ten mladík je hrozný — a jeho bratr mi vedle něj připadá zcela sympatický.
Ces jeunes gens causent comme des gens du monde et des militaires russes, un français très pur et toutes les locutions familières apprises chez ces dames. Ils sont tous jeunes. L’aîné n’a pas vingt-trois ans je crois. Je suis très fatiguée d’avoir eu à sourire et à parler toute la journée car papa les a gardés à dîner de force bien qu’ils eussent assuré avoir une conférence importante avec l’intendant qui leur fait faire le tour de leurs domaines cet été. C’est bête cette habitude campagnarde de retenir les gens, ça m’a un peu gênée. Un incident. Leur cocher s’est grisé et c’est paraît-il chaque fois comme cela ici, alors sans avoir l’air de rien le prince Basile est sorti et a assommé le pauvre homme à coups de poings, et à coups de pieds, avec ses éperons. N’est-ce pas que ça fait froid dans le dos. Ce garçon est horrible et son frère m’en paraît tout à fait sympathique.
Nevěřím, že dobudu srdce ani jednoho, ani druhého.
Je ne crois pas que je fasse la conquête ni de l’un ni de l’autre.
Nemám nic, co by se jim mohlo líbit — jsem střední postavy, harmonických tvarů, umírněně blond; mám šedé oči; žádné velké poprsí, žádný vosí pas... A po duševní stránce se domnívám, že bez přílišné pýchy jsem jim natolik nadřazena, že mě nedovedou ocenit. A jako dáma ze společnosti nejsem o nic půvabnější než mnohé jiné v kruzích, v nichž se pohybují. Přesto, řeknete, Lihopoy dovedl ocenit vše, co si dovoluji nazývat svými přednostmi — vždyť se říká, že je stále zamilován a nijak to neskrývá; prý ví, že nemá v co doufat, ale že jsem neobyčejná a božská. Lihopoy je ovšem jen chudý venkovský pán... Zkrátka nevím — ale kdybych byla na místě těch dvou vojáků, nelíbila bych se sama sobě. Vždyť Sáru Bernhardtovou vypískali při jejím příjezdu na petrohradské nádraží — čekali, že uvidí vysokou, tmavovlasou ženu s obrovskýma černýma očima a houštím černých rozcuchaných vlasů, budící dojem, že je [Slova nečitelná].
Je n’ai rien qui puisse leur plaire, je suis de taille moyenne, de formes harmonieuses, d’un blond modéré; j’ai des yeux gris; pas de grosse poitrine, pas de taille de guêpe... Et au moral je crois que sans trop d’orgueil je leur suis assez supérieure pour qu’ils ne m’apprécient point. Et comme femme du monde je ne suis pas plus charmante que beaucoup d’autres dans les sphères qu’ils habitent. Pourtant direz-vous Lihopoy a bien su apprécier tout ce que je veux bien nommer mes supériorités, car on dit qu’il est toujours amoureux, qu’il ne s’en cache pas, disant qu’il sait qu’il n’a rien à espérer mais que je suis extraordinaire et divine. Lihopoy n’est qu’un pauvre seigneur de village pourtant... Enfin je ne sais pas mais si j’étais à la place de ces deux militaires je ne me plairais pas. On a bien sifflé Sarah Bernhardt à son arrivée à la gare de Pétersbourg parce qu’on s’attendait à la voir grande, brune, avec des yeux noirs énormes et une masse de cheveux noirs ébouriffés, l’impression d’être [Mots illisibles].
Kromě té hlouposti byl soud nad talentem té ženy velmi zdravý — a jsem zcela za jedno s ruskými novinami, které staví nad Sáru slečnu Delaportovou. A Descléeová ovšem. Mně Sára mnoho neříká — leda obdivuhodná hudba jejího hlasu, když recituje verše. Ale jinak... Ale co mě to napadá mluvit vám o Sáře.
A part cette stupidité le jugement porté sur le talent de la femme a été très sain et je suis tout à fait de l’avis des journaux russes qui mettent au dessus de Sarah Mlle Delaporte. Et Desclée donc. Moi Sarah ne me dit pas grand chose sauf l’adorable musique de sa voix lorsqu’elle dit des vers. Mais autrement... Mais qu’est-ce que je viens vous parler de Sarah.
Ale vraťme se k našim knížatům.
Donc pour en revenir à nos princes.
Inu, jsou to dva mladí muži z těch nejlepších. A to je vše Takové čistě společenské hovory mě dosti brzy unavují a celý den jsem musela pracovat: Ach! Jistě to není jako s umělci a duchaplnými lidmi v Paříži... ale je to zcela přirozené.
Eh bien voilà, ce sont deux jeunes gens dès mieux. Et voilà tout Des conversations purement mondaines comme celles-ci me fatiguent assez vite et j’ai eu à travailler toute la journée : Ah ! sans doute ce n’est pas comme les artistes et les hommes d’esprit de Paris... mais c’est tout naturel.
Michku si po jejich odjezdu necháváme u nás; celý večer mi opakuje, že mě stále zbožňuje a tak dále.
Quant à Michka nous le gardons ici après leur départ, il me répète toute la soirée qu’il m’adore toujours etc.