❦
Sobota 14. října 1882
Samedi 14 octobre 1882
Teta mě nakonec opustila na hranici — a cestuji s Paulem. Na stanicích dělám náčrty a cestou čtu Tra las Montes1 — takto si připomínám Španělsko, neboť Gautierova cesta je kolorovaná fotografie. Co mi tedy brání, abych Th. Gautiera milovala úplně?
En somme ma tante m’a lâchée à la frontière et c’est avec Paul que je voyage. Je fais des croquis aux stations et en chemin je lis « Tra las Montes » de cette façon je revois l’Espagne car c’est une photographie coloriée que le voyage de Gautier. Qu’est-ce que c’est donc qui m’arrête pour aimer tout à fait Th. Gautier ?
Co je tedy v té cestě, co tak drhne? Když vypráví nějakou legrační epizodu, nesmějeme se — a on říká: „Byla to nejhumorističtější věc na světě, nebo nejkomičtější na světě, nebo to bylo hrozně bláznivé“ atd. atd.
Qu’est-ce qu’il y a donc dans ce voyage qui accroche ? Lorsqu’il raconte quelque épisode drôle, on ne rit pas, et il dit: c’était la chose la plus bouffonne du monde, ou bien la plus comique du monde, ou c’était d’une bouffonnerie etc. etc.
Je to jako pán, který před vyprávěním říká, že se tomu smál jako blázen... Ale je tu ještě cosi jiného... Možná to není upřímné jako literatura — nebo spíše... Neplyne to samo od sebe... Prý ho je třeba obdivovat hlavně tehdy, když mluví o umění — v té cestě o tom mluví příliš málo — a především! Vynechává Velázqueze. To u muže, který byl tak zamilovaný do malířství, nechápu. Mluví o Goyovi — Goya byl jistě velký umělec, i když znám jen jeho obrazy — prý jsou kresby a lepty obdivuhodné.
Ça fait l’effet d’un monsieur qui avant de raconter dit qu’il en a ri comme un fou... Mais il y a encore autre chose... Ce n’est peut-être pas sincère, comme littérature, ou plutôt... Ça ne coule pas de source... Maintenant c’est surtout lorsqu’il parle d’art qu’il faut l’admirer dit-on, il n’en parle pas trop dans ce voyage et surtout ! Il omet Vélasquez. Je ne comprends pas ça d’un homme qui était si amoureux de la peinture. Il parle Goya, Goya était sans doute un grand artiste bien que je n’en connaisse que des peintures, il paraît que des dessins et eaux fortes sont admirables.
Mluví tedy o Goyovi — ale Velázquez. Mluví o Murillovi a o kouzlu jeho malby. Ale Velázquez — to je člověk, který maloval nejobdivuhodněji — nikdo nemaloval pravdivěji — jaká přímost, jaká upřímnost! Je to maso — a z hlediska malby je to vrchol umění.
Il parle donc de Goya mais... Vélasquez. Il parle de Murillo et de la magie de sa peinture. Mais Vélasquez, c’est l’homme qui a peint le plus admirablement, personne n’a fait plus vrai; c’est d’une franchise, d’une sincérité ! C’est de la chair et au point de vue peinture c’est le comble de l’art.
Čekáme tu pět hodin na vlak... Místo se jmenuje Znamenka — a já tu tak mám čas povídat o Gautierovi, Velázquezovi atd. Je chladno a šedo... Kdyby bylo méně chladno — jaké počasí pro plenér.
Nous avons cinq heures à attendre le train ici... L’endroit s’appelle Znamenka et j’y suis pour parler de Gautier, de Vélasquez etc. Il fait froid et gris... S’il faisait moins froid quel temps pour le plein air.
Dívala jsem se na sedláky v jejich oděvech vybledlých větrem — jako ve všech zemích — a bez slunce — nuže, ujišťuji vás, že Bastienovy obrazy jsou podivuhodně přesné. Je to šedé, vypadá to ploše, nemá to konzistenci — říkají ti, kdo se dobře nedívali na přírodu venku — lidé zvyklí na ateliérské násilnosti — ale tak to je, je to zcela přesné, je to obdivuhodně pravdivé. To je ale šťastlivec, ten Bastien! Já jsem odjela se zármutkem nad svým zpackaným rybářem. Ale pokusím se ho přemalovat v březnu pro Salon. Přemalovat mi ho dal ten idiot Tony! Měla jsem nechat pozadí a oblečení a pracovat jen na hlavě. A ten orléanista, který chtěl tmavá místa a ráznost tam, kde žádné nejsou! Stále konvence, akademie!
Je regardais les paysans avec leurs vêtements décolorés par le grand air, comme dans tous les pays, et pas de soleil, eh bien je vous assure que les peintures de Bastien sont prodigieusement justes. C’est gris, ça a l’air plat, ça n’a pas de consistance disent ceux qui n’ont pas bien regardé la nature dehors et les gens habitués aux violences de l’atelier, mais c’est comme cela, mais c’est tout à fait juste, c’est admirablement vrai. Voilà un homme heureux ce Bastien ! Moi je suis partie avec le chagrin de mon pêcheur raté. Mais je tâcherai de le refaire en mars pour le Salon. C’est cet idiot de Tony qui me l’a fait refaire ! Il fallait laisser le fond et les vêtements et ne travailler que la tête. Et cet orléaniste qui voulait des noirs et des vigueurs là ou il n’y en a pas ! Toujours la convention, l’académie !
Paul říká, že oba princové jsou zcela okouzlující a že mají každý dvě stě tisíc rublů renty. Mě to velmi láká — ale sotva si představím, že to je možné, ustupuji ze strachu, aby to nenarušilo moji malbu... Chtěla bych už být zpět...
Paul dit que les deux princes sont tout à fait charmants et qu’ils ont par deux cent mille roubles de rente chaque. Moi ça me tente beaucoup mais sitôt que je m’imagine que ça devient possible je recule par crainte que ça ne gêne ma peinture... Je voudrais être déjà de retour...
Paul spí na pohovce. Rosalie spí. Je mi zima.
Paul dort sur un canapé, Rosalie dort. J’ai froid.
Otravuje mě, že cestuji s bratrem — lidé, kteří nás vidí, nás pokládají za manžele — a to mě obtěžuje... Je strašné, že si lidé myslí něco, co kdyby... Nevím — ale to mě dráždí.
Ce qui m’embête c’est de voyager avec mon frère, les gens qui nous voient nous prennent pour mari et femme et ça me gêne... C’est horrible que l’on pense une chose qui si... Je ne sais pas mais ça me crispe.
Dívají se na mě a hned si přirozeně pomyslí, že já... To mě dráždí. Je tu asi dvacet vojáků, kteří jedí a čekají na vlak — a dívají se na mě... Je to sice legrační říct — ale už čtyři dny jsem na všech nádražích nejhezčí — všechny ženy tady jsou skutečné příšery... Tito lidé mě tedy vidí s Paulem a přirozeně si řeknou, že jsem pravděpodobně jeho žena... A to mě dráždí... Zkrátka to dráždí. Soudím podle sebe... Když se dívám na lidi, okamžitě myslím... Zkrátka rychlá výprava do jejich existence — a tato záměna mě obtěžuje... Je to nepříjemné, když si myslí věci, které nejsou... A to mi ubírá prestiže — ne přímo prestiže... rozumíte...
On me regarde et on se dit tout naturellement et du coup que je... Ça me crispe. Il y a là une vingtaine de militaires qui mangent en attendant le train et ils me regardent... Car c’est drôle à dire mais depuis quatre jours dans toutes les gares je suis la plus jolie, toutes les femmes ici sont de vrais monstres... Donc ces gens me voient avec Paul et se disent tout naturellement que probablement je suis sa femme... Et ça me crispe... Enfin c’est crispant. Je juge d’après moi... Quand je regarde les gens je pense tout de suite... Enfin une rapide excursion dans leur existence et enfin cette méprise m’ennuie... C’est agaçant qu’on pense des choses qui ne sont pas... Et ça m’enlève du prestige, pas précisément du prestige... vous entendez...
Poznámky
Pozn. překl.: Gautierův cestopis Tra los montes (1843; později pod názvem Voyage en Espagne); Marie píše „Tra las Montes“. Doslova „Za horami“. ↩