❦
Úterý 10. října 1882
Mardi 10 octobre 1882
Nuže — je to jen výlet; odjíždíme dnes večer v osm hodin a přijíždíme v sobotu v šest ráno. A proč??? Nejjasnější je, že si kradu měsíc. A kdybych byla nemocná?... Přece bych byla nucena ztratit čas. Nuže — říkám si, že je to nemoc. Možná bych udělala lépe...
Allons, c’est une promenade; parties ce soir à huit heures nous arrivons samedi à six heure du matin. Et pourquoi ??? Ce qu’il y a de plus clair c’est que je me vole un mois. Et si j’étais malade ?... Je serai bien forcée de perdre du temps. Eh bien je me figure que c’est une maladie. Je ferais peut-être mieux...
Nepláči — ale mohla bych. Teta vkládá do tohoto odjezdu tolik špatné vůle, tolik mučednických výrazů... A pak ten talent těch žen vyhrabat, co se dá říct otravného. Vše přijde na řadu — až po sídlo v ulici Ampère, které jsme najaly kvůli mně — a které je daleko od všeho. Nu což!...
Si je ne pleure pas, je le pourrais. Ma tante met tant de mauvaise volonté, tant d’airs de martyre à ce départ... Et puis le talent qu’on ses femmes de dénicher des choses embêtantes à dire. Tout y passe jusqu’à l’hôtel rue Ampère qu’on a loué grâce à moi et qui est loin de tout. Enfin !...
Tedy... A pak hlouposti jako obvykle, zdá se... Zmatky a záměrné lži — bez naděje mě vůbec oklamat — ale jako dítě přistižené při činu. A pak... Je to záludné, tvrdohlavé — a v podstatě dobré stvoření.
Alors... Et puis des choses stupides comme d’habitude, il paraît... Des confusions et des mensonges exprès, sans même l’espoir de me tromper, mais comme un enfant qu’on a attrapé en faute. Et puis... C’est sournois, entêté et en somme bonne bête.