Neděle 24. září 1882

Dny se stíhají a podobají si jeden druhému.
Od osmi do pěti malování — dobrá hodina na koupel před večeří — pak tichá večeře, čtu noviny. Několik málo slov vyměněných s tetou.
Ubohá se musí pěkně nudit — a já opravdu nejsem milá — ona nemá nic v životě a nic neměla, neboť ji vždy obětovávali mamince, která byla krásná — a nyní žije jen pro nás, pro mě — a já nenacházím způsob, jak být veselá a milá v těch vzácných chvílích, kdy jsme spolu. Ale co chcete — nemám co říct svým! Ještě když jsou všichni pohromadě... Ale takhle — a pak jsem šťastná z ticha, při němž nemyslím na „své neduhy".