❦
Pondělí 18. září 1882
Lundi 18 septembre 1882
Soutzo vypadá, jako by se mě bál — ostatně se chová se zdrženlivostí a taktem, jaké jsem u něj neznala.
Soutzo a l’air de me craindre, il se tient du reste avec une réserve et un tact que je ne lui connaissais pas.
Můj ubohý model je nemocný — mohla jsem se tedy vrátit kolem páté a zastihla jsem Tonyho, jak hledal pozadí; mluvili jsme opět o plenéru... Kdybyste věděli, jaké neustálé utrpení je ta snaha slyšet!! Vyhýbám se všemu, co jsem vyhledávala — bojím se být s lidmi... Je to strašné.
Mon pauvre modèle étant malade je puis rentrée vers cinq heures et j’ai trouvé Tony qui cherchait son fond, nous avons encore causé plein air... Si vous saviez quelle souffrance continuelle que ces efforts pour entendre !! Je fais tout ce que je recherchais, je crains de me trouver avec des gens... C’est atroce.
Ale koneckonců věřím, že toho velmi fádního malíře, který má tu čest řídit mé umělecké svědomí, obrátím na víru a on namaluje obraz v plenéru.
Mais enfin je crois que le très terne peintre qui a l’honneur de diriger ma conscience d’artiste sera converti par moi et fera un tableau en plein air.
Ostatně říká, že nic nemá proti plenéru a že se maluje — jsme zajedno. To je ještě možné. Zkrátka pozadí portrétu bude představovat kout knihovny, který hodlám proslavit.
Du reste il dit qu’il ne dit rien contre le plein air et qu’on peint, nous sommes d’accord. C’est encore possible. Enfin le fond du portrait représentera le coin de la bibliothèque que je me propose de rendre célèbre.
Při vstupu do ateliéru — ne, nejprve schodiště — to jest podesta je potažena červeným a ozdobena květinami a rostlinami. Prochází se malou předsíní obloženou červeným a ozdobenou fotografiemi obrazů mistrů — již na podestě je vidět Mona Lisa a Velázquezův portrét sochaře. Při vstupu do ateliéru je velké okno vlevo, druhé, drapérií zdobené, vedoucí na balkón, je před vámi — a naproti je galerie, kůr, říkejte si jak chcete. Vpravo, tedy naproti velkému oknu (severnímu), je průchod vedoucí do knihovny, v jehož pozadí stojí psací stůl černý jako veškeré dřevěné obložení — tento stůl zatarasuje okno, uzavřené vyšívanou salamanskou látkou a jinou orientální tkání s hedvábným rubem. Mezi tímto oknem-stolem a oknem vlevo (otočena zády k ateliéru) se nachází kout, který chci udělat co nejkrásnějším — je tam rostlina s drapeovanou základnou, kytary, dvě policové skříňky s červenými svícemi nahoře — na těchto policích jsou knihy, k nimž se sahá ve chvílích smutku nebo zahálky. Balzac, Dumas otec, Pavel a Virginie, Ruy Blas, Byron, Montaigne, Rabelais, Dante, Arianna od Ouidy, Homér, Evangelium atd.
En entrant dans l’atelier, non d’abord l’escalier, c’est-à-dire le palier est tapissé de rouge et orné de fleurs et de plantes. On traverse une petite antichambre tendue de rouge, et ornée de photographies de tableaux de maîtres, déjà sur le palier on voit la Joconde et le portrait du sculpteur de Vélasquez. En entrant dans l’atelier la grande fenêtre se trouve à gauche, une autre fenêtre drapée donnant sur le balcon est devant vous et en face est la galerie, le chœur, ce qu’on veut. A droite c’est-à-dire en face de la grande fenêtre (du Nord) se trouve la baie donnant dans la bibliothèque du fond de laquelle est le bureau noir comme toutes les boiseries, ce bureau bouche une fenêtre fermée d’un drap de Salamanque brodé et d’une autre étoffe orientale à envers soyeux, entre cette fenêtre-bureau et la fenêtre à gauche (tournant le dos à l’atelier) se trouve le coin que je veux rendre le plus joli possible, il y a là une plante dont le pied est drapé, des guitares, deux étagères surmontées de bougies rouges, sur ces étagères se placent les livres auxquels on a recours dans les moments tristes ou de paresse. Des Balzac, des Dumas père, Paul et Virginie, Ruy Blas, Byron, Montaigne, Rabelais, Dante Ariadne d’Ouida, Homère, l’Evangile etc.
Roh zaujímá divan, chráněný od okna paravánem ze světle modrého saténu vyšívaného a hojně drapovaného se střapci a bambulemi.
L’angle est pris par un divan, protégé de la fenêtre par un paravent de satin bleu pâle brodé et drapé largement avec des houppes et des pompons.
Zbývající stěny jsou pokryty regály s knihami — poslední regál je korunován květinami, jež tak tvoří lem téměř celého pokoje. Nad psacím stolem v rohu předsíně je přibita růžová lampa — hodlám dát namalovat velkého pavouka do stropu. Před psacím stolem stojí velké křeslo, jiné ohromné nízké; komoda se prochází mezi krbem, který je v rohu naproti divanu.
Le reste des murs est couvert de rayons contenant les livres, le dernier rayon est surmonté de fleurs qui font ainsi une bordure à presque toute la chambre. Une lampe rose est clouée au dessus du bureau à l’angle de l’antichambre, je vais faire peindre une grande araignée dans le plafond. Un grand fauteuil est devant le bureau, un autre énorme bas, une commode se promène entre la cheminée qui se trouve à l’angle opposé à celui du divan.
Další sedadla, která bude třeba nějak upravit, aby byla malebná. Ale především žádné karamanské koberce a žádné arabské vaky, jež vládnou ve všech ateliérech. To je ohavné.
D’autres sièges qu’on verra à rendre pittoresques. Mais surtout pas de tapis de Karamanie et pas de sacs arabes qui reignent dans tous les ateliers. C’est odieux.
Ateliér ještě není zařízený, ale u okna a v rohu je již velký divan — dobře je jen v rozích — aby se zaoblil roh ateliéru stejně jako roh knihovny, stojí tam velmi vysoká palma.
L’atelier n’est pas encore arrangé, mais il y a déjà un grand divan sous la fenêtre et dans le coin, on n’est bien que dans les angles, pour arrondir celui de l’atelier comme celui de la bibliothèque il y a un très grand palmier.
Obrazy všude, japonský paraván, třicet šest věcí, kostra jménem Louise, vycpaná sova nad průchodem. Na pódiu bude harmonium.
Des peintures partout, un paravent japonais, trente six choses, un squelette nommé Louise, une chouete empaillée au dessus de la baie. Il y aura un orgue sur l’estrade.
Co ještě? Dobrou noc. Popisuji se s takovým zalíbením!... Právě jsem četla Balzaca! A v té souvislosti... Shoduji se s jeho de Marsayem, když mluvím o tomto druhém já, které zůstává vždy nezúčastněným divákem toho prvního.
Quoi encore ? bonsoir. Je me décris avec une complaisance!... Je viens de lire du Balzac ! Et à ce propos... je me rencontre avec son de Marsay lorsque je parle de ce second moi qui reste toujours spectateur impassible des premiers.
A pomyslet, že je mrtev — Balzac — a kdyby ještě žil... Štěstí lásky lze poznat jedině tehdy, když člověk miluje muže všestranného génia... V Balzacovi je všechno... Jsem celá hrdá, že jsem několikrát myslela jako on.
Et dire qu’il est mort, Balzac, et que fut-il vivant... On ne peut connaître le bonheur d’aimer qu’en aimant un homme de génie universel... Dans Balzac on trouve tout... Je suis toute fière d’avoir pensé plusieurs fois comme lui.