Středa 23. srpna 1882

Místo abych pracovala na jakékoliv studii, procházím se — ano, slečna dělá procházky umělkyně a pozoruje! Byla jsem dvakrát v dětském útulku, ráno i odpoledne. Ředitelka je již mou přítelkyní [Na okraji: díky krabičce olověných vojáčků věnovaných jejímu synovi] — co se dětí týče, při druhé návštěvě mě díky almužně v podobě bonbonů obklopily a tiskly se ke mé sukni jako stádečko rozkošných malých zvířátek. Všechny ty důvěřivé, nevinné, ještě mlhavé oči; a vše to mě sledovalo malými krůčky svých ještě nejistých nožiček. Pak je posadili a přitom si hrály, jakoby nic, ty nejhodnější se daly do přednášení a čas od času po mně vrhly pohled, aby viděly účinek.
Hned po návratu dělám náčrt: Sinite parvulas venire ad me. Ježíš a děti. Ach! Kdybychom měli talent.

Poznámky

Sinite parvulas venire ad me — lat. „Nechte maličké přijíti ke mně" (Mk 10,14).