❦
Středa 26. července 1882
Gabriel se přišel rozloučit, 29. se nalodí do Konstantinopole. Nebyly jsme doma.Gabriel est venu faire ses adieux, il s’embarque le 29 pour Constantinople. Nous étions sorties.
Zatímco Gaviniovým říkám věci, které jim mají vzít každou iluzi o tom, že by mi mohli nabídnout Gabriela, a zatímco se vůči Géryovým držím zdrženlivě, ptám se sama sebe, proč se Gabriel ze své strany o nic nepokusil. Není to logické, vím, ale...
Tout en disant aux Gavini des choses faites pour enlever toute illusion sur une possibilité de me proposer Gabriel, et tout en me tenant réservée vis-à-vis des Géry, je me demande pourquoi de son côté Gabriel n’a fait aucune tentative. Ce n’est pas logique, je sais mais...
Adeline se mi ho nikdy neodvážila nabídnout, protože mi nabízela lepší partie — podle ní — a já je odmítla rovnou. Jak by mi tedy mohla nabízet obyčejného Gabriela Géryho, který bude mít po sňatku dvanáct tisíc franků renty, když jsem ohrnula nos nad několika pány s velkými tituly, kteří měli totéž, a dokonce o něco víc.
Adeline n’a jamais osé me le proposer car elle m’en avait offert de mieux selon elle que j’ai refusé net. Comment voulez-vous donc qu’elle m’offre Gabriel Géry tout court qui aura douze mille francs de rente en se mariant, quand j’ai fait fi de plusieurs messieurs très titrés ayant la même chose et même un peu plus.
Jednou mi řekla, že by se mohl oženit s Dinou. Znejistěla jsem a odpověděla jsem hloupost, že Gabriel je příliš mladý. Vím to všechno, a přece... Ale žádné hlouposti. Byla bych si ho vzala?? Ne? Nu, tak proč o tom mluvit. Nevím, ale... Je v něm pořád nevím co, zkrátka je to půvabný hoch... Ale v Adelinině mysli a v mysli mnoha jiných platí titul víc než osobnost. Aby mi ho nabídla, musela by si myslet, že se mi líbí, a ještě by řekla, že je to podivný vkus, že Géryové nejsou aristokracie, že... Má pravdu. Mají pravdu a i já mám pravdu, když s tím vším souhlasím, že... Nevím jaký dojatý cit... Který netrvá a je mě nedůstojný.
Un jour elle m’a dit qu’on pourrait le marier avec Dina. Je me suis troublée et j’ai répondu une bêtise, que Gabriel est trop jeune. Je sais tout ça et pourtant... Allons pas de bêtises. L’aurai-je épousé ?? Non ? Eh bien pourquoi en parler. Je ne sais pas mais... Il y a toujours à son sujet je ne sais quoi, enfin c’est un charmant garçon... Mais un titre vaut mieux qu’une individualité dans l’esprit d’Adeline et de bien d’autres. Pour me l’offrir il faudrait qu’elle pense qu’il me plaît et encore dirait-elle que c’est un drôle de goût, que les Géry ne sont pas de l’aristocratie, que... Elle a raison. Ils ont raison et j’ai raison aussi de m’accorder à tout ça que... Je ne sais quel sentiment ému... Qui ne dure pas et qui est indigne de moi.
A tu se zvedá hlas a křičí: Hlupačko! Manžel dobrý, čestný, věrný, půvabný, s nímž bys byla šťastná a klidná. A k tomu práce a možná sláva. Práce v nezávislém, vybraném prostředí, u sebe doma, s přítelem, se spolehlivým druhem... Jsou to otřepaná slova... Ale pravdivá! Víte, že docela vážně věřím, že bych těm lidem přinesla velké štěstí. Ale bylo by třeba... Byla bych nucena udělat... To jest dát Adelině na srozuměnou, že bych chtěla... A pak kdyby... Kdybych se mýlila, kdyby to nebylo z přesvědčení o nemožnosti... Kdyby... Ale... Ach, dobrá, on se ještě vrátí do Francie, a pak zítra... Už na to nebudu myslet... A možná to bude chyba.
Et alors une voix s’élève et crie: Imbécile ! Un mari bon, honnête, loyal, charmant, qui te ferait heureuse et tranquille. Et avec cela le travail et la gloire peut-être. Le travail dans un milieu indépendant, choisi, chez soi, avec un ami, un campagnon sur... C’est banal ces mots... Mais vrai ! Vous savez que très sérieusement je crois que je rendrais ces gens-là très heureux. Mais il faudrait... Je serais forcée de faire... C’est-à-dire de faire comprendre à Adeline que je veux bien... Et puis si... Je me trompais, si ce n’était pas par conviction de l’impossibilité... Si... Mais... Ah ! bon, il reviendra encore en France et puis demain... Je n’y penserai plus... Et j’aurai peut-être tort.
Nous avons été Villevieille et moi voir les prix de Rome, puis chez Laferrière où je reviens depuis huit jours. Caroline est la femme qui habille le mieux et cela me rappelle il y a quatre ans.
Poznámky
Pozn. překl.: Římská cena (Prix de Rome) — prestižní každoroční soutěž École des Beaux-Arts, jejíž výsledky se vyhlašovaly každé léto a soutěžní práce se vystavovaly. ↩
Pozn. překl.: Laferrière — jeden z předních pařížských módních salonů. ↩