❦
Úterý 25. července 1882
Julian, který odjíždí na venkov, přijde večeřet sem, a Villevieille, kterou, jak vidím, živě zajímá.Julian qui part pour la campagne vient dîner ici et Villevieille qu’il intéresse vivement à ce que je vois.
Tony přijde až večer.
Tony ne vient que le soir.
Villevieille je půvabná osoba, velmi elegantní, vypadá mladší... Mezi pětatřiceti a... víc.
Villevieille est une personne charmante, très élégante, plus jeune... Entre trente-cinq et... davantage.
Velký klavírní talent; z velmi dobré rodiny. Věnuje se malbě, doufá snad ve slávu a hlavně v rozmnožení skromného příjmu. Byt v pátém patře v rue de Ponthieu s matkou, maršálovou de Villevieille.
Grand talent de pianiste; de très bonne famille. Travaille la peinture, espère la gloire peut-être et surtout d’augmenter le petit revenu. Appartement au 5ème rue de Ponthieu avec sa mère, la maréchale de Villevieille.
Půvabný večer, kde je každému volno, pološero; klidná, zábavná beseda, ale jakoby ztlumená vážnou a pronikavou hudbou.
Soirée charmante ou tout le monde est à l’aise, demi-jour; causerie calme, amusante mais comme éteinte par de la musique grave et pénétrante.
Jen o umění nepadne ani slovo. Naštěstí Julian před večeří vyšel nahoru do ateliéru, aby si znovu prohlédl skici a velkou desku, na níž jsem uhlem a pastelem naznačila postavu.
Seulement on ne dit pas un mot d’art. Heureusement avant dîner Julian est monté à l’atelier revoir les esquisses et le grand panneau sur lequel j’ai indiqué la figure au fusain et pastel.
Tomu se říká hledat svůj obraz!!
C’est ce qui s’appelle chercher son tableau !!
Nu ano, bezpochyby, protože mě to těší, kdežto ten loňský jsem hledat nemohla, ten mi neříkal nic. Ach, kdybych ho tak mohla dobře udělat!!!
Eh bien sans doute, car cela me plaît, tandis que je ne pouvais pas chercher celui de l’année dernière qui ne me disait rien. Oh ! si je pouvais bien le faire !!!
Julian se docela vžívá do mé myšlenky; nevěřila jsem (a velmi jsem se mýlila), že pochopí tak hluboce krásu té scény. Ano, je to pravda... Má se z toho udělat něco strašného ve svém klidu, něco zoufalého, hluboce zoufalého... Je to konec všeho; ta žena, která tam je, je víc než výraz bolesti, je to obrovské, složité, děsivé drama. Je to strnulost duše, v níž už nic nezbývá... Je v tom, vzhledem k minulosti té ženy, něco tak lidského, tak zajímavého a tak velkolepého, tak strhujícího, že člověk cítí jakoby závan, který mu projede vlasy.
Julian entre tout à fait dans mon idée, je ne croyais pas (et j’avais bien tort) qu’il comprendrait si profondément la beauté de la scène. Oui c’est vrai... On doit en faire quelque chose de terrible dans son calme, de désolé, de profondément désolé... C’est la fin de tout, la femme qui est là est plus que l’expression d’une douleur, c’est un drame immense, complexe, effroyable. C’est la stupeur d’une âme ou il ne reste plus rien... Il y a là, vu les antécédents de la créature quelque chose de si humain, de si intéressant et de si grandiose, de si empoignant, que l’on sent comme un souffle qui vous passe dans les cheveux.
A já bych to neudělala dobře? Když to záleží na mně? Je to něco, co mohu stvořit vlastníma rukama, a má vášnivá, houževnatá, neoblomná vůle by nestačila??? Palčivá, šílená touha sdílet pohnutí, jež cítím, by byla nedostatečná?! Ale jděte! Jak o tom pochybovat? Něco, co mi naplňuje hlavu, srdce, duši, oči — a já bych nezvítězila nad hmotnými obtížemi?!
Et je ne le ferais pas bien ? Quand ça dépend de moi ? C’est quelque chose que je puis créer de mes mains et ma volonté passionnée, tenace, inflexible ne suffirait pas ??? Le désir ardent, fou, de faire partager l’émotion que je ressens serait insuffisant ?! Allons donc ! Comment en douter ? Quelque chose qui me remplit la tête, le cœur, l’âme, les yeux, et je ne triompherais pas des difficultés matérielles ?!
Cítím se schopná všeho.
Je me sens capable de tout.
Ledaže bych onemocněla... Budu se každý den modlit k Bohu, aby se to nestalo.
Il n’y a que si je suis malade... Je prierai Dieu tous les jours pour que ça n’arrive pas.
Má ruka by nebyla s to vyjádřit, co chce má hlava??! Ale jděte.
Ma main serait impuissante à exprimer ce que veut ma tête ??! Allons donc.
Ach, můj Bože, padám na kolena a úpěnlivě Tě prosím, aby ses tomu štěstí nestavěl na odpor. V naprosté pokoře, skloněná až do prachu, Tě úpěnlivě prosím, abys... Ani ne abys mi pomohl — abys jen ráčil dovolit, abych mohla pracovat bez přílišných překážek. Protože nevím.
Ah ! mon Dieu, je tombe à genoux et je vous supplie de ne pas vous opposer à ce bonheur. C’est en tout humilité, prosternée dans la poussière que je vous supplie de... Pas même de m’aider, de daigner seulement permettre que je travaille sans trop d’obstacles. Car je sais pas.