Neděle 23. července 1882

Potkáváme Juliana v Bois a k sedmé hodině přijde podívat se na hlavu Villevieille, která je dobrá. Večer Dusautoy hraje, Estéoul zpívá, Saint-Amand je nadšený a já dělám náčrty, jen jsem velmi smutná; Julian se při pohledu na můj obraz smál Magdaléně, a pak:
— Ach, to mi připomíná... Magdaléna.
— Co?
— Na začátku, chodila jste do ateliéru asi tak rok... Byla jste takové čertisko... Nikdo vás neznal...
— A co?
— Hrůzy.
— Jaké hrůzy.
— Já jsem si vždycky myslel, že to je jen mládí, dětská bujnost...!
— A dál?
— Ale ostatní... A teď, když vás znám, vidím, kolik nesmyslů se napovídá...
— Ale jakých nesmyslů...
— Ach, nic, chápete... Vaše povaha je teď známá, už se neříká nic, ale... tehdy...
— Ale vy jste konečně nesnesitelný — co, kdo, oč jde?!
Zkrátka se zdá, že jednoho dne „v jednom salonu“, když bylo vysloveno mé jméno, někdo řekl: „Ach, tahle už toho zná!“ Stenografovat Julianovy zámlky by trvalo příliš dlouho, ale zkrátka se říkalo, že jsem vyložená dobrodružka, tedy... Zkrátka že jsem měla... dobrodružství... definitivní. Ostatně Julian to říká jako nějakou dávnou hloupost, které se lze jen smát jako bláznovství. Ale já jsem z toho jako omráčená... Tak takové věci se o mně mohou říkat??? Jsou tedy lidé, kteří věří, že je to tak? Tak najdou se lidé, kteří připouštějí takové hrůzy.
Tak když jsem pro zasmání říkala bláznivosti, jako věci nemožné... Věřilo se, že... A já myslela, že jsem s těmi odvážnými naivnostmi duchaplná...
Tak když se smíchem řeknu „zbožňuji toho a toho“, věří se, že je to pravda? Ne... Ale co tedy??
Tak... Vídám se možná s lidmi, kteří mi nevěří, že jsem to, co jsem? Jsou lidé, kteří věří, že jsem dívka, která měla dobrodružství?
Ale to je hrozné, to je hanebné, to je odporné!! Ach, je mi sebe líto. Tady by měly přijít protesty. K čemu?
Ach, dostat se z toho! Ach, odvetu! Protože, můj Bože, ty přece vidíš, že to není spravedlivé...
Tak proto tedy někteří lidé... Zkrátka i sám Cassagnac si mohl myslet... Za tři dny se ten dojem setře... Ale... A stanu-li se slavnou, bude se toho říkat ještě víc... A nakonec nic na světě nebude moci smazat to, co jsem nikdy neudělala!!
Ale... Jak Bůh strpí takové nespravedlnosti a takové lži?
Strpí i mnohem horší...