❦
Čtvrtek 22. června 1882
Ten dům se mi zalíbil tak, že jsem z něj byla celá bez sebe, a protože jsme už měli zamluvený byt, byla jsem zoufalá, že si ten dům nemohu najmout — zjevil se mi jako jakési dokonalé štěstí.Cet hôtel m’a plu à un tel point que j’en étais folle et comme on avait déjà arrêté un appartement j’étais affolée de ne pouvoir louer l’hôtel qui m’apparut comme une espèce de bonheur complet.
Celé jedno patro pro mě, s ateliérem, s balkonem. Dámy v prvním patře, dole salony, zahrada... Malovat venku a nevycházet z domu... Zkrátka bylo to příliš krásné, to se nemohlo stát. Byla jsem ochotná zaplatit majiteli bytu pět tisíc franků odstupného. Nu, a je to hotovo, a bez odstupného; dům můžeme mít — a já jsem najednou úplně vychladlá... Připadá mi, že je to daleko, že ateliér není tak velký, že je to drahé, a je mi líto, ale opravdu líto opustit Champs-Élysées. Všimněte si, že když jsem tam bydlela, měla jsem jediný sen: avenue de Villiers a umělecké sousedství... A znát umělce... Teď se tato část mých snů splnila — a teď mě trápí myšlenka, že budu-li mít medaile, budu za ně vděčit přátelům, a pak ještě tohle... Dupala jsem vzteky, protože jsem neměla před kým ukázat kresby, malby, zkrátka řekněme to slovo... umělci o mém talentu nevěděli... Teď tu umělci jsou, ale už jim není co ukázat...
Tout un étage à moi avec atelier, balcon. Ces dames au premier, en bas les salons, un jardin... Peindre dehors sans sortir... Enfin c’était trop beau, ça n’arriverait pas. J’étais prête à payer cinq mille francs de dédit au propriétaire de l’appartement . Eh bien c’est fait et sans dédit, nous pouvons avoir l’hôtel et me voilà tout à fait refroidie... Je trouve que c’est loin, que l’atelier n’est pas si grand, que c’est cher et je suis désolée mais là désolée de quitter les Champs Elysées. Notez qu’en les habitant je n’avais qu’un rêve, l’avenue de Villiers et les voisinages artistiques... Et de connaître des artistes... A présent cette partie de mes rêves est réalisée, eh bien me voilà tracassée de l’idée que si j’ai des médailles je les devrai à des amis et puis ceci encore... Je trépignais parce que je n’avais devant qui montrer des dessins, des peintures enfin disons le mot... mon talent était ignoré des artistes... A présent il y a les artistes mais il n’y a plus rien à leur faire voir...
Dnes večer v pět hodin jsme šly prohlédnout si skici Bastiena, který je v Londýně, ale jeho bratr Émile nám dělá hostitele. Přivedla jsem Brisbane a Lônstadt, a tak jsme strávily rozkošnou hodinu bez rodiny — smály jsme se, povídaly, dělaly náčrty, a to všechno tak slušně, tak pěkně. Je architekt, ale nevypadá na to; podobá se svému bratrovi, jen v ošklivějším a starším vydání, ačkoli je mladší, a daroval nám rozkošné akvarely, protože talent mít bude, myslím. Kdybych to všechno byla slyšela o Breslau, seděla bych tu, naříkala a záviděla jí její prostředí... Nu, mám, co jsem chtěla — dá mi to talent?...
Ce soir à cinq heures nous somms allées voir les esquisses de Bastien qui est à Londres, mais son frère Emile nous fait les honneurs. J’avais amené Brisbane et Lônstadt; ce qui fit que nous avons passé une heure charmante sans famille, riant, causant, faisant des croquis et tout cela si convenable, si bien. Il est architecte mais n’en a pas l’air, ressemble en laid et en vieux quoique plus jeune à son frère, et nous a donné des aquarelles charmantes car il aura du talent je crois. Si j’avais entendu tout cela de Breslau je serais là à me lamenter et à envier son milieu... Eh bien j’ai ce que je voulais, cela me donnera-t-il du talent...