❦
Pondělí 29. května 1882
Včera jsme tedy jeli do Bois s Adelinou, která říká, že jsme teď uvedeni do nejaristokratičtější společnosti Paříže. A dnes děláme návštěvy u Královny, u obou vévodkyň de Fitz-James, u paní de Turenne a u hraběnky de Brye a nakonec u paní Cartwrightové.Donc hier nous sommes allés au Bois avec Adeline qui dit que nous voilà lancés dans la société la plus aristocratique de Paris. Et aujourd’hui nous faisons des visites à la Reine, aux deux duchesses de Fitz-Jame, à Mme de Turenne et à la comtesse de Brye et enfin à Mme Cartwright.
Ráno jsem viděla Juliana, velký pastel Diny se mu zdá velmi dobrý.
J’ai vu Julian le matin, il trouve le grand pastel de Dina très bien.
Ale jde o velký obraz na příští rok... Jenže Juliana, světáka z bulvárů, který na takové věci nedá, ten nápad nestrhne.
Mais il s’agit d’un grand tableau pour l’année prochaine... Seulement l’idée n’empoigne pas Julian boulevardier et ne donnant pas là-dedans.
Mě to strhlo velice, ale netroufám si to říct, protože dát se strhnout, zapálit se pro námět, je dovoleno jen těm, kdo mají talent. U mě je to nabubřelé a směšné.
Moi je suis très empoignée, mais je n’ose pas le dire car ça n’est permis qu’à ceux qui ont du talent, d’être empoigné, de se monter la tête sur un sujet. De ma part s’est prétentieux et ridicule.
Pomýšlela jsem na epizodu z Karnevalu... a vzdávám se jí. Byla by to jen výstavka barev... To, co chci udělat, cítím hluboko; jsem zasažena v srdci i v hlavě, a to už měsíce, skoro dva roky... Nevím, jestli budu tuhle zimu dost silná, abych to udělala dobře... Nu, tím hůř, bude to průměrný kus malby, ale bude to mít všechny ostatní kvality pravdivosti, dojetí a citu. Nelze udělat špatně něco, co vám naplňuje duši, zvlášť když člověk dobře kreslí... Zkrátka je to okamžik, kdy Josef z Arimatie pohřbil Ježíšovo tělo a před hrob přivalili kámen; všichni odešli, padá noc a Marie Magdalena a ta druhá Marie zůstávají samy sedět před hrobem.
J’avais songé à un épisode du Carnaval... et j’y renonce. Ce ne serait qu’un étalage de couleurs... Ce que je veux faire je le sens profondément; je suis prise au cœur et à la tête et voilà des mois déjà, presque deux ans... Je ne sais pas si je serais assez forte cet hiver pour le bien faire... Eh bien tant pis ce sera un morceau de peinture médiocre mais ça aura toutes les autres qualités de vérité, d’émotion et de sentiment. On ne peut pas mal faire quelque chose qui vous remplit l’âme, surtout quand on dessine bien... Enfin c’est lorsque Joseph d’Arimathie a enseveli le corps de Jésus et qu’on a roulé la pierre devant le sépulcre; tout le monde est parti, la nuit tombe et Marie-Madeleine et l’autre Marie restent seule assises devant le sépulcre.
Je to jeden z nejkrásnějších okamžiků toho vznešeného dramatu a jeden z nejméně využitých. Je v něm velikost, prostota; něco strašlivého, dojemného a lidského, jakýsi ohromný klid; vyčerpání bolestí dvou ubohých žen... zbývá prostudovat hmotnou stránku...
C’est un des plus beaux moments du drame sublime et des moins exploités. Il y a là une grandeur, une simplicité; quelque chose d’épouvantable, de touchant et d’humain, je ne sais quel calme formidable; l’épuisement de douleur de deux pauvres femmes... il reste le côté matériel à étudier...