Čtvrtek 25. května 1882

Dnes večer dobročinné představení se Sarah Bernhardtovou v „Dámě s kaméliemi“, s jejím manželem Damalou v roli Armanda. A nejlepší herci v těch nejmenších rolích. Jdeme tam celá rodina a já se hrozně nudím. Vedle nás sedí žid Hecht. Sarah není tak obdivuhodná, jak se říká.
Neuspokojuje mě; pokud jde o manžela, nehraje vůbec špatně.
Ale dnes ráno jsme [Slova začerněna: byli] u Carola.
Jaká úžasná a okouzlující bytost. Trochu se mu člověk směje, protože dělá všechno možné... A co na tom? Výborně střílí, jezdí na koni, tančí, hraje na klavír, na varhany a na kytaru, zpívá. Říká se, že tančí špatně, ale to ostatní dělá s nekonečným půvabem. Jmenoval se Charles Durand a jmenuje se Carolus-Duran a považuje se za Španěla a za Velázqueze. Velmi svůdný zevnějšek, konverzace, která vás obestře, [Slova začerněna: a pak v celé jeho] osobě něco tak dobráckého, veliká spokojenost se sebou samým, tolik upřímnosti a štěstí v obdivu k vlastní osobě, že mu to člověk nezazlívá, naopak. A i když se člověk občas usměje, je přece jen podmaněn, zvlášť když pomyslí na všechny ty, kdo si o sobě tolik myslí, a nemají ani čtvrtinu toho, co on. Říká se, že je na Kythéře stále velmi žádaný, přes svých dobře odbitých pětačtyřicet let; věřím tomu. Bere se naprosto vážně — ostatně postavme se na jeho místo, komu by se z toho trochu nezatočila hlava. Dnes ráno se ateliér ani na chvíli nevyprázdnil; světlo padající shora dodává tomu velmi modernímu ateliéru něco usebraného; návštěvníci se tváří slavnostně a obdivně a Carolus si hraje na mistra s falešným nádechem fauna z „Dona Juana“ nebo „Rigoletta“, přechází od skupinky ke skupince, kníry nakroucené, lýtko napjaté, bradka ďábelská; vlasy inspirované, a občas si jde k psacímu stolu něco napsat, s vytřeštěným pohledem a rukou na čele, jako by v něm chtěl zadržet génia. Přehání, to je zjevné, ale mě vždycky okouzlí, když si někdo vytesá zajímavou osobnost, která vám připomene zaniklé romantické časy. Ta směs [Slova začerněna: hudby], nádhery a [Slova začerněna: ducha] je velmi [Slovo začerněno: zábavná. A jestli za] dnešních časů to trochu svádí k smíchu, tím hůř pro ty, kdo se smějí. Carolus má pravdu, tím spíš, že jeho talent ospravedlňuje [Slova začerněna: jeho pózu a jeho nároky.]
Zkrátka je z rodu Cassagnaců! A pak je to bytost milá ke všem ženám, jak se říká; říká banality, které se líbí.
— Co se vám onehdy na Salonu líbilo?
— Vy jste tam byla — na co jiného se tam dalo dívat!...
nebo když jsem si stěžovala na malování:
— Ach! umění je strašné, chtěla byste, aby vám leželo u nohou jako muži, kteří se před vámi vrhají do prachu... Nu, ne, ono vám odolává... a vy ho zbožňujete.
Pozér, komediant atd.... jak je vám libo. Nebudu vám tajit, že mám hrůzu z nevýrazných lidí, a tím hůř pro ty, kdo vidí jen komickou stránku těchto výjimečných povah, komediantských, pózujících a okouzlujících; [Slova začerněna: namítnete mi talenty] vyšší, které zůstávají skromné a tiché.
Ach! tím hůř! Pro ně i pro nás. Když vás nebe obdaří všemi svými dary, jste neúplná bytost, zůstáváte-li ve svém koutě, místo abyste využili [Slova začerněna: své skutečné hodnoty a] trochu se předváděli, jak tomu říkají vulgární hlupáci.

Poznámky

Pozn. překl.: „Dáma s kaméliemi“ (1852) — slavná hra Alexandra Dumase mladšího o kurtizáně Margueritě Gautierové, odsouzené k záhubě.
Pozn. překl.: Jacques Damala (1855–1889), řecký důstojník a herec, od dubna 1882 manžel Sarah Bernhardtové; Marie jeho jméno zapisuje jako „Dalmas“.
Pozn. překl.: Kythéra — ostrov zasvěcený Afroditě; Mariin elegantní opis pro milostná dobrodružství.