Pátek 12. května 1882

Jsou dny, kdy člověk nemůže pracovat; přesto se nutí a výsledkem je jen ještě větší podráždění, a pak si říká: nebyla jsem dost energická, měla jsem se k tomu přinutit...
Kolem čtvrté jdeme s Gaviniovými na Salon, pátek je ten módní den; jsem velmi hezká ve svých šedých šatech, tak prostých a tak distinguovaných, a všichni se na mě dívají, i v Bois, kam jdeme potom. Potkala jsem jen Tonyho s nějakou dámou, žádný Carolus ani Bastien; a to jsem se chystala být koketní. [Přeškrtnuto: Zítra jsme pozváni na] večeři k panu de Dalmas. Nevím, proč nepozval Gaviniovy; nejsou spokojeni.
Ostatně... byla bych ráda potkala Cassagnaca; potkala jsem ho vždy jen špatně oblečená nebo s unaveným obličejem, a dnes jsem vypadala moc dobře — opravdu to od náhody není hezké. Ten Cassagnac mě má za nemocnou, ošklivou a smutnou. Ach! jak ráda bych se ukázala hezká a oslnivá... A proč mám tak málo štěstí, a ve všem.
Je krásně a jasno, slunce hřeje, všechno je velmi veselé, a tak si člověk říká, že by neměl být nešťastný, ba ani otrávený jako já...