❦
Sobota 29. dubna 1882
Nejsem umělkyně — kreslila jsem bez obtíží jako vše ostatní — a chcete-li — mám nadání na všechno — ale nemohu… přesto — když jsem byla dítě — ve třech letech — kreslila jsem křídou profily na whistové stoly1 na venkově — a pak dál a vždy… člověk by přísahal, že to bylo povolání. A vidíte… ale nemám co říci — jen jsou to těžké chvíle, které je třeba přečkat… Ruce mi padají. Co koneckonců nastalo? Nic… Breslau pracuje déle než já — skoro dvakrát.Samedi 29 avril 1882Je ne suis pas artiste, j’ai dessiné sans peine comme je fais tout et si l’on veut j’ai des dispositions pour tout mais je ne puis... pourtant quand j’étais enfant à trois ans, je dessinais des profils à la craie sur les tables de whist à la campagne et puis après et toujours... on jurerait que c’était une vocation. Et vous voyez... mais je n’ai rien à dire seulement voilà des moments pénibles à passer... Les bras me tombent. Au bout du compte qu’est-il arrivé ? Mais rien... Breslau travaille depuis plus longtemps que moi, presque deux fois.
Připustím-li, že jsem stejně nadaná jako ona, jde tedy všechno přirozeným během. Ale já maluji tři roky! Ale ona maluje pět let! To je přece pravda! Dostala svou medaili v únoru 1877 a maluje od té doby. A já od října 1878 — ona má pět let a dva měsíce — a já tři roky a šest měsíců. Nuže — proč bych se měla považovat za ztracenou? Ona byla — jako loni v 1881 — to jest po čtyřech letech malby — tedy mám ještě naději do roku 1884 — jestliže půjdu jako ona. Ano — ale ve své obrovské pýše jsem počítala s tím, že půjdu třikrát rychleji než tahle tak nadaná dívka — vždyť je to v tuto chvíli nejtalentovanější žena ve Francii.
En admettant que je sois aussi douée qu’elle, les choses marchent donc naturellement. Mais il y a trois ans que je peins moi !! Mais il a cinq ans qu’elle peint elle ! C’est que c’est ma foi vrai ! Elle a eu sa médaille en février 1877 et elle a peint depuis lors. Et moi depuis octobre 1878; elle a cinq ans et deux mois et moi trois ans et six mois. Eh bien qu’est-ce que j’ai à me croire perdue ? elle a été comme l’année dernière en 1881 c’est-à-dire après quatre ans de peinture, donc j’ai encore de l’espoir jusqu’à 1884, si je vais comme elle. Oui, mais dans mon orgueil énorme je comptais aller trois fois aussi vite que cette fille si douée, que c’est la femme qui a le plus de talent en France à l’heure qu’il est.
Věci, které mě naplňují úžasem. Za prvé — „Voltaire“2 mě uvádí mezi přítomnými na soudním líčení procesu Chaulnes — a ještě ve velkém smutku! Může za to ten idiot Saint-Amand. Několikrát mě nechal uvést mezi světskými celebritami — a noviny se zmocnily mého jména — neboť ten imbecil mě nechával uvádět samotnou bez jediného slova o tatínkovi a mámě. Berou mě za emancipovanou osobu… Gaviniovi, velice rozhněvaní, mi včera přišli vyčítat tuhle výstřednost — nebyla jsem doma — Adeline přišla dnes a řekla, že pan Gavini tomu nechce věřit. To si myslím. Druhá historka: za našeho pobytu v Nice jsem byla unesena. Čtete správně — unesena. A předpokládá se, že jsem nucena se vdát… Vdát za koho? Unesena kým? Ta historie se ke mně dostala přes Tcherniskou a její švadlenu, která to slyšela u Rusů.
Des choses qui me remplissent de stupeur. Primo, le « Voltaire » me cite parmi les assistants à l’audience du procès de Chaulnes, et un grand deuil encore ! Ça c’est cet idiot de Saint Amand qui en est cause. Il m’a fait citer parmi les célébrités mondaines plusieurs fois et les journaux se sont emparés de mon nom, car cet imbécile me faisait citer seule sans dire un mot de papa et maman. On me prend pour une personne émancipée... Les Gavini très en colère sont venus hier me reprocher cette extravagance, j’étais sortie; Adeline est venue aujourd’hui et a dit que M. Gavini ne voulait pas le croire. Je pense bien. La seconde histoire c’est que pendant notre séjour à Nice j’ai été enlevée. Vous lisez bien, enlevée. Et alors on suppose que je suis obligée d’épouser... Epousez qui ?? Enlevée par qui ??? Cette histoire là m’est revenue par la Tchernisky et sa couturière qui l’a entendu dire chez des Russes.
A říkají ještě, že není kouře bez ohně! Nelze nic vyvrátit. Jak se zachovat? Ta hloupost ve „Voltairu“ mi způsobí obrovskou újmu — ten proces je velmi špinavý — a já jsem se ho prý zúčastnila? A únos k tomu. Ta smůla, která mě celý den úplně otupila, mě teď zajímá jako kuriozita. Je tedy třeba zemřít, aby mě nenapadali? Koneckonců jsem omráčena — a začínám si říkat, že je to možná pravda — že jsem byla u porotního soudu sama a ve velkém smutku — a že jsem byla unesena v Nice nebo z Nice… Ne — ta smůla je už tak velká, že je to zábavné. Zůstávám tři měsíce na venkově, v rodině — vracím se do Paříže — ještě jsem nikde nebyla — a prásk! Člověka to všechno znechutí! Ale kdo se tedy baví tím, že mě špíní?
Et on dit encore qu’il n’y a pas de fumée sans feu ! On ne peut rien démentir. Comment s’y prendre? Cette bêtise du « Voltaire » me fera un tort immense; ce procès est très sâle et j’y ai assisté paraît-il ? Et l’enlèvement par dessus le marché. Cette guigne après m’avoir rendue stupide toute la journée m’intéresse comme une curiosité. Il faut donc mourir pour qu’on ne m’attaque pas ? Enfin j’en suis abasourdie et je commence à me dire que c’est peut-être vrai, j’ai été à la cour d’assises seule et grand deuil et j’ai été enlevée à Nice ou de Nice... Non c’est amusant à force de malchance. Je reste trois mois à la campagne, en famille, je reviens à Paris, je n’ai encore été nulle part et crac ! C’est à vous dégoûter de tout ! Mais qui donc s’amuse à me salir ?
Kdo může mít zájem mě napadat? Co to znamená. Neřekla jsem ani slovo — neudělala ani gesto — jež by bylo jen trochu nápadné — už bůhví jak dlouho!
Qui peut avoir intérêt à s’attaquer à moi ? Qu’est-ce que ça veut dire. Je n’ai pas dit un mot, fait un geste qui soit seulement marquant depuis je ne sais combien de temps !
A pak jsem se svými rodiči — já… člověk z toho přijde o rozum.
Et puis je suis avec mes parents, je... c’est à perdre la tête.
Poznámky
Pozn. překl.: Whist — karetní hra populární v 19. století, předchůdce bridže; „stoly whistové“ jsou stolky v salonu venkovského sídla určené pro hru. ↩
Pozn. překl.: „Le Voltaire“ — pařížský deník; „procès de Chaulnes“ — trestní přelíčení, jehož detaily nejsou v deníku upřesněny; „velký smutek“ (grand deuil) — černý smuteční oděv, jehož nosení v soudní síni by naznačovalo, že Marie přišla o blízkého příbuzného. ↩